PRAHA Scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti Zdeněk Svěrák se stal jednou z největších osobností českého filmu. A dosáhl i na ocenění americké Akademie. Jeho Divadlo Járy Cimrmana patří už léta k nejvyhledávanějším scénám. Bývalý učitel, narozený na den učitelů, dnes slaví 75. narozeniny. „Dívám se na svět očima malého kluka,“ říká Svěrák, jehož filmy patří do zlatého fondu české kinematografie a mnohé repliky z nich už zlidověly. „Všechno, co jsem kdy psal, jsem psal za jediným účelem. Aby bylo veseleji. A později se do toho přimísil prvek jistého soucitu, jímavosti,“ dodává.
V divadle tvořil Svěrák nerozlučnou autorskou dvojici s Ladislavem Smoljakem, dnes již zesnulým. Spolu napsali i filmy, jež patří k tomu nejlepšímu v šedivém dvacetiletí 1969–1989: Vrchní, prchni a Kulový blesk. Vedle Smoljaka realizoval další Svěrákovy scénáře i Oldřich Lipský – Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero či Tři veteráni. A Jiří Menzel zase vystihl poetickou linii jeho scénářů ve snímku Vesničko má středisková. V porevoluční době se odehrává výjimečné spojení otce autora a syna režiséra s Janem Svěrákem, navíc podpořené otcovou hereckou účastí ve filmech. Jejich Kolja získal Oscara (Obecná škola a Vesničko má středisková byly také nominovány), Vratné lahve zase Českého lva za scénář.
„Chtěl jsem být spisovatelem, tak jsem si řekl, když budeš učitelem češtiny, naučíš se za prvé pravopis a za druhé zjistíš, co už bylo napsáno, abys nenosil dříví do lesa,“ svěřil se starší ze Svěráků.
Byl učitelem a redaktorem Československého rozhlasu. Ještě na škole se setkal s kolegy, s nimiž založil Divadlo Járy Cimrmana. Po roce 1969 se věnoval hlavně jemu. V 70. letech se stal scenáristou na Barrandově, od začátku 90. let je na volné noze. Z letité písničkové spolupráce s Jaroslavem Uhlířem vznikly mimo jiné písně Holubí dům, Není nutno, Dělání i Severní vítr. Podílel se na vzniku vozíčkářského centra Paraple. Nyní pomáhá dětem najít cestu ke knize a čtení v projektu Čtení pomáhá ve spolupráci s LN.
