* LN Rozhovor s Janem Palachem jste prý dělal jako soukromá osoba. Jak jste do nemocnice pronikl jako soukromník?
Já jsem tam nepronikl, já jsem celou záležitost řešil tímto způsobem – točil jsem stavbu parlamentu na střeše u muzea a viděl, co se stalo. Měl jsem kameru a hned jsem byl na místě. První, kdo mohl mluvit, byl člověk, který obsluhoval výhybku u muzea. Měl jsem materiál – a co dál, nestačilo mně to, byl jsem mladý a neodbytný, Tak jsem se pokusil dostat na kliniku a točit tam. To bylo zakázané z hygienických důvodů, a tak jsem nabídl primářce, že to uděláme zvukově, S tím souhlasila, i když pak říkala, že ne. To není pravda, sama řekla, že nabízela policajtům, že by tam ten magnetofon mohli dát. To by ji v té době ani nenapadlo. Tam je spousta rozporů, i časových, svědci sami si odporují.
* LN Nikdo vás k natočení rozhovoru nevyzval?
Ne, to byla moje soukromá iniciativa. Pochopte, že jedna věc pro žurnalistu nestačí, zvlášť když jsem mluvil už s tím výhybkářem. Když se člověk dostane k tak významné věci, tak za ní půjde dál.
* LN Kdo byl u Palacha, o toho se zajímala StB. Byl jste za to za normalizace stíhán?
Absolvoval jsem několik výslechů v této věci. Ty jsem si pak stáhl z pardubického archivu. Všechny materiály mám. Postihy jsem ale za to neměl žádné.
* LN Zajímal jste se o to, proč jste uvedený v seznamech spolupracovníků StB?
O to jsem se zajímal, protože nikdy jsem s žádným člověkem nemluvil. V té době jsem ale pracoval v Telexportu, což byla součást televize, která spolupracovala se zahraničím. Jestli jste četla paní Salivarovou, tak jste se jistě dozvěděla, že spousta lidí, která neměla s StB nic společného, je uvedena na jejich seznamech. Komise, která to prověřovala, zjistila, že 95 procent lidí nevědělo, že v seznamech jsou. Každý, kdo šel kolem vnitra a byl pro ně zajímavý, se tam mohl ocitnout, asi si dělali čárky.
* LN Proč chcete, aby se celý náklad CD zničil?
Kdokoliv od roku 1969 přišel, tak ten materiál dostal. I rozhlas, který v roce 1969 kousek v Radiofóru odvysílal. V roce 1989 jsem udělal pořad Tvá oběť nebyla marná a tam vystupoval i pan Príkazský, který mi pak volal, jestli bych rozhovor nepůjčil. Půjčil jsem ho s tím, že ho pak vrátí. Nikdy ho rozhlas nevrátil a takhle se objevil v jeho archivu. Chci, aby se to zničilo, nelze, aby někdo vydělával na tom, co není jeho výtvor. Já jsem ho všem vždy dal zadarmo.
