TIME OUT LN
Nabroušené ostří gilotiny prosvištělo svěžím vsetínským vzduchem a zaseklo se do stadionu na Lapači.
Je konec. Vsetínský hokej včera zemřel.
Stejně jak před časem bleskově vylétl do blyštivých oblak plných slávy a euforie, nyní propadl do zatuchlého podpalubí. Minimálně pěkných pár let nebude v náručí valašských kopců z naplněných tribun hřmít ono podmanivé - vysoký jalovec, vysoký jako já. A kdoví jestli ještě někdy vůbec...
Ve Vsetíně se teď mísí zoufalství a vztek s nenávistí k mocným. Ale ruku na srdce, za tuhle šlamastiku si mohou Valaši hlavně sami. A házení odpovědnosti za vlastní podivné hospodaření na druhé připomíná tak trochu Felixe Holzmanna a jeho památnou hlášku o plakání na cizím hrobě.
Nejsmutnější na celém příběhu ale je, že Vsetín přistane až v pralesní lize. Tedy, pardon, v krajském přeboru. Vyšší soutěž by si totiž musel koupit. Jenže, znáte to, kde nic není, ani smrt nebere...
