Americké recenze Menzelova filmu Obsluhoval jsem anglického krále, který v USA nastoupil do kin před půl rokem a na DVD tam vyšel minulý týden, nešetří chválou. Ať už si člověk o jeho kvalitách myslí cokoliv, stejně má pocit, že se s ním reakce typu „film přináší všeobecně srozumitelnou výpověď o tom, jak přežít fašismus cestou kolaborace“ (Boston Globe) příliš nepotkávají a s Hrabalovou předlohou se míjejí o celé míle.
Před týdnem premiérované Mlčení Lorny patří i přes své kvality mezi filmy, jež Albánce ukazují jako národ pasáků, podobně jako na podzim thriller 96 hodin. V neděli na ČT 2 běžela americká adaptace Nesnesitelné lehkosti bytí, která události našeho srpna 1968 předváděla způsobem pro pamětníky jen málo uvěřitelným.
Když si to jeden poskládá dohromady, přepadne ho z toho deziluze. Myslel si, že když uhýbal kulkám při Zachraňte vojína Ryana, účastnil se invaze v Normandii. Když zašel na Město bohů, proběhl se po drsných čtvrtích Ria. A když viděl Tenkrát na Západě, byl tenkrát na Západě. Ale jsou to jen filmy. Dobré, špatné, ale nikdy reálné. Až se zas někdy setkáme s předsudky, jež vůči nám jiné národy mají, zkusme se přes ně přenést a hodit to třeba právě na kino.
Kdybychom se Slováky neboli bratia, taky bychom si o nich na základě hororové série Hostel mohli myslet, že jejich národním sportem je mučení turistů.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
