„Tehdy jsme nepovažovali naši pozici v západní Evropě za hotovou,“ myslí si o atmosféře na přelomu tisíciletí současný ředitel kabinetu ministra zahraničí a bývalý ministr v několika českých vládách, poslanec a velvyslanec Karel Kühnl.
Už před vstupem Česka do EU podle něj existovala část lidí, kteří tento krok zpochybňovali. „Ale tehdy ještě Evropská unie nebyla takový fackovací panák jako dnes,“ uvažuje Kühnl. Přesto debaty doprovázely i nejrůznější dezinformace, kterých se podle bývalého politika mediální prostor těžko zbavoval.
„Vstupem do EU prý skončí české včelařství, protože evropský předpis rozměru rámu úlů je jiný než ten, který máme u nás, a přestavba bude finančně příliš náročná,“ popsal Kühnl obsah jedné z tehdejších fám. „Upřímně se divím, že dneska ta situace s dezinformacemi není ještě mnohem horší vzhledem k možnostem,“ porovnával situaci.
I přes podobné překážky Češi nakonec v referendu z roku 2003 vstup země do EU podpořili. „Dopadlo to zcela jednoznačně, byť ne při nějaké závratné účasti,“ upřesňuje Kühnl. Účast tehdy byla přes 55 procent a pro vstup do unie se vyslovilo 77 procent hlasujících.
K vidění byla i Lisabonská smlouva
Česko bylo součástí velkého rozšíření EU společně s dalšími devíti státy včetně Slovenska. I proto je celá smlouva o rozšíření skladována v krabici, ze které ji archiváři raději nevyndavají. Podle odhadů by mohl dokument vážit až 15 kilogramů, jelikož smlouva musí být napsána ve všech jazycích členských států, a to včetně těch nově přistupujících. „Na váhu jsme smlouvu ale nedávali,“ přiznává vedoucí archivu MZV Helena Balounová.
K vidění byla v Černínském paláci také podepsaná Lisabonská smlouva, která ukládala silnější úlohu Evropskému parlamentu nebo pozměnila systém hlasování v Radě EU. Zajímavostí je, že Česká republika ratifikovala smlouvu jako poslední členský stát unie. Tehdejší prezident Václav Klaus po podpisu prohlásil, že Česká republika smlouvou ztrácí suverenitu.
Proměna pohledu Václava Klause na EU je podle Kühna jedním z největších ukazatelů změny nálady oproti začátku milénia. „Je zajímavé, jak se Václav Klaus hnal v roce 1995 do Říma za Silviem Berlusconim, aby podal přihlášku do unie (Itálie tehdy předsedala EU – poznámka). Ukázalo se totiž, že nás trochu překvapivě v tomto kroku předehnalo Maďarsko,“ upřesnil bývalý diplomat.
Ani přes tuto změnu nálady 21 let od vstupu Česka do EU nemá Kühnl strach, že by se smýšlení Čechů posunulo výrazně jiným směrem. „Jsem přesvědčen, že smýšlení lidí je u nás skutečně proevropské. Jasná většina lidí si uvědomuje, jak výhodné pro nás členství je,“ myslí si Kühnl.
Podle Kühnla by také nebyl dobrý nápad zatracovat právo veta, byť i takové debaty se vedou. Především Maďarsko má tendenci jím často hrozit, zejména v souvislosti s podporou napadené Ukrajině.
„Nerad bych maloval čerta na zeď, ale my jsme malá země, a v budoucnu se může stát, že se právo veta zase bude hodit nám,“ uvažuje. Maďarský přístup je podle něj ale nefér a vyznačuje se využíváním všech pozitiv členství bez přijímání odpovědnosti.
O změně nálady podle ředitele kabinetu ministra zahraničí svědčí také skepse Čechů vůči přijetí společné evropské měny, ke kterému se Česko zavázalo už samotným přistoupení do EU. „Odpor proti euru se vytvořil až v posledních letech,“ myslí si Kühnl. Podle něj sehráli ve změně nálady velkou roli svými výstupy takzvaní euroskeptici. „Mně samotnému to není úplně srozumitelné. Když přijetí eura s prominutím přežili Slováci, tak ho přežijeme i my,“ domnívá se.
Vše začalo za totality
Z odtajněných dokumentů MZV vyplývá, že prvotní kontakty mezi tehdejším Československem a někdejšími Evropskými společenstvími nastal už v roce 1986. „Návrh o tehdejším navázání styků mezi Československou republikou a Evropskými společenstvími byl tehdy přijat, ale protože nedávalo příliš smysl spolupracovat jen s jedním státem, došlo na spolupráci s celou Radou vzájemné hospodářské pomoci (RVHP, sovětská alternativa Evropských společenství),“ upřesňuje Helena Balounová. Ne vše ale probíhalo hladce. Sporným bodem spolupráce byl třeba tehdy ještě rozdělený Berlín.
I Česká republika během svého přístupu do EU čelila problematickému pozůstatku minulosti, a sice odsunu Němců ze Sudet po druhé světové válce. „Britové nám pořád říkali, abychom si to vyřešili bilaterálně. My jsme se je snažili přesvědčit, že to je celoevropský problém, takže nakonec na tom začali spolupracovat s námi,“ upřesňuje Kühnl.
Ve vyjednávací taktice podle něj pomohlo připomenout britské straně, že problém odsunu sudetských Němců je spojen s velkými dohodami, na kterých nebyl československý podpis, nýbrž ten britský – na Mnichovské a Postupimské.
Británie je přitom jediná země, která EU opustila, a to v roce 2020. Po velkém rozšíření v roce 2004 se do Evropské unie přidalo ještě Rumunsko s Bulharskem v roce 2007 a Chorvatsko v roce 2013.
