LN O čem je váš nový film Hezké chvilky bez záruky?
Hezké chvilky jsou o nadhledu.
LN Nad čím?
Nad životem. Nad vším, co člověka frustruje. Nad vším vážným i komickým. Jsou pokusem o to, uvědomit si, že jsem jen zrnko. Nenechat sebou cloumat, i když je to vážné nebo tragické. Člověk se stejně pořád musí rozhodovat, jestli takto chce nebo nechce žít.
LN Před časem jste si postěžovala, že máte na stole plno projektů, ale málokdo vám nabízí scénář na celovečerní film.
Hlavně nejsou peníze na celovečerní filmy. Neexistuje kulturní politika a podpora. Politické špičky nemají o film a o kulturu vůbec zájem. Neudržuje se tu žádné semeniště jako dřív, kdy stát podporoval dramaturgické skupiny a tvůrci mohli v klidu pracovat na scénářích, na filmech... Teď musíte chodit s prosíkem. Tvůrci jsou v podstatě na dlažbě.
LN Jak kteří. Třeba Jan Hřebejk, Jan Svěrák nebo Václav Marhoul točí filmy, umějí si sehnat peníze...
Když Václav Marhoul privatizoval Barrandov, tak mu třeba zůstalo něco za nehtíky.
LN Myslíte?
Určitě, vždyť odstupovali s miliony.
LN Jak vy byste si tedy představovala podporu státu?
Hlavní je, aby bylo více peněz ve Státním fondu na podporu a rozvoj české kinematografie. Nic se tam dlouhá léta nezměnilo. Pořád do něj šla koruna z lístku, přestože cena stoupla z deseti korun na sto. Přitom se politici tváří, že film měl význam, že udělal nějakou službu českému státu. Podle mě je nutné, aby tu službu dělal dál ve sjednocené Evropě, kdy je potřeba myslet na identitu jednotlivých zemí.
LN Současný český film podle vás ve světě českou identitu prosazovat nepomáhá?
Ale jo, ale když nemá podporu, tak tu není šance, aby o sobě dal film vůbec pořádně vědět. Aby se podpořilo povědomí o existenci tohoto národa, jeho problémech. Film má význam nejen kulturní, ale i mravní.
LN Vedete katedru režie na FAMU. Rukama vám procházejí adepti režie. Vnímáte mezi nimi třeba příklon k lehčím tématům, rezignaci nebo naopak touhu věnovat se „závažným“ tématům?
Dneska máte svobodu, každý může dělat, co chce. Za totalit y byla ta problematika jasná, ale nezdá se, že by dnes nebylo důležité téma, o kterém je nutné hovořit. Ale tady jde o to, nakolik jsou ti lidé zralí. Po studentech chci, aby točili o svých problémech, o tom, co starší člověk už nevidí, protože má jinou zkušenost. Jde o to, aby si ten student udělal analýzu, co vlastně chce sdělit. Musí si uvědomit, kdo je, co je, s čím souhlasí, s čím nesouhlasí. Důležité je také, jestli se studenti mohou na tvorbu vůbec soustředit. Spousta z nich se musí nějak živit bokem, třeba reklamou, aby mohli studovat. Stipendia nejsou pro každého.
LN Zmínila jste závažná témata, která to jsou?
Pořád je to morálka. Vždycky byla a bude.
LN Myslíte, že reklama kazí filmaře, že mu bere kreativitu?
Kreativitu mu brát nemusí, ale může ho zkazit tím, že za krátkou dobu vydělá velké peníze a zcyničtí, zvykne si a už se mu nebude chtít do té nejistoty celovečerního filmu. Někdo ale reklamy skutečně dělá proto, aby si našetřil na dobu, kdy bude dělat celovečerní film.
LN Otakar Vávra vybíral váš ročník na FAMU tak, aby v něm byli starší a zkušenější lidé. Snažíte se i vy vybírat si starší studenty?
Podle toho, jak se kdo přihlásí. A je otázka, jak poznat talent. K přijímačkám si uchazeči přinesou nějaký snímek, u kterého není jisté, že ho dělali sami. Pak zjišťujeme, jaké mají znalosti, jaký mají zájem o svět kolem sebe, názory, rozhled, ale nic není jednoznačné. Snažila jsem se prosadit, aby se bralo více lidí, po prvním roce by se lépe poznalo, kdo je jak invenční, a na tom základě se pak může eliminovat. Studium většího počtu žáků školu ten první rok, kdy dělají jen kratší věci, tolik nezatíží. A druhá věc je, že do toho počtu počítáme i cizince. Takže když máme směrné číslo pět a vezmeme tři cizince, tak nám zbydou dva čeští žáci, u kterých třeba i mohlo dojít k omylu, nebo někdo onemocní a přeruší studium a my pak nemáme žádný potěr.
LN Mělo by se na FAMU ještě něco změnit?
Měla by mít víc peněz, až dosud jsme jen stěží mohli zaručit všem, kteří úspěšně postoupili do posledního ročníku, aby mohli v klidu natočit svůj absolventský film. Ministerstvo školství má totiž nesmyslně stejný metr na různé školy a vůbec se nebere v rrúvahu, že FAMU je nejdražší, že je na ní potřeba technika, kamery, filmová surovina, ateliery, herci... To všechno vyjde dráž než třeba štětec a plátno.
LN Kandidujete do Senátu, za stranu Rovnost šancí. Co vás k tomu vedlo?
Současná situace žen.
LN Jaký máte program?
Rovnost šancí. Rovnost příležitostí jako program sice existuje i v jiných stranách, ale muži ji nikdy nebudou tak důrazně prosazovat jako ženy. Ty musí uchopit svůj osud do svých rukou.
LN Proč?
Protože je v zásadě ohrožen život. A mužům na tom zřejmě bytostně nezáleží. Oni neprožívají, neuvědomují si, nemají tu životní zkušenost jako ženy. Nedostanou se do úzkých, do kterých se dostane žena s dítětem. Nerodí děti. Ženy nemají kvůli mateřským povinnostem tolik času, ale mají názor, mají schopnosti a rozhled. Vidí problémy a mohou s přehledem hodnotit nehospodárnost a zbytečné plýtvání mužského militaristického světa. Proto chtějí spolurozhodovat o klíčových problémech.
LN Myslíte, že takové téma zajímá ženy, které půjdou volit?
Třeba jen dělají, že je to nezajímá. Třeba se jim časem rozsvítí. Důležité je, aby nerezignovaly. Nesnáším rezignaci. Když něco chci, tak za tím jdu.
LN Hezké chvilky se také dotýkají rovnosti šancí...
Dotýkají se rozličných traumat, většinou je to možná viděno z ženského pohledu, ale neznamená to, že je ta problematika jen jednostranná. Ve Faunově velmi pozdním odpoledni jsem taky neřešila jen muže. Ale je tady šance nadhledu.
LN Na FAMU jste se s diskriminací nesetkávala?
Vůbec ne. Tam byla tvůrčí atmosféra. Nerozlišovalo se, jestli je někdo mladý, starý, muž nebo žena. Tam šlo o to, aby to, co dělá, bylo smysluplné.
LN Mají to ženské dnes těžší než třeba před lety, v době, kdy vy jste pracovala jako režisérka a vychovávala děti?
Musím říct, že tehdy jsem byla jediná, kdo dokázal spojit tak náročnou profesi současně s rozením dětí. A možná že ani dnes si ženy netroufnou mít rodinu, když jsou v plném pracovním nasazení. Dnes to má každý jinak těžké. Všichni bez rozdílu.
LN Neplatí podle vás, že když v životě někdo něco chce, tak si to prostě prosadí?
V běžném životě samozřejmě záleží na individuální síle té které ženy, navíc žena mladá a krásná může v mužském světě ledacos prosadit, ale tady jde o spravedlnost v obecném slova smyslu, tam se ta rovnost šancí musí uzákonit.
LN Režie už vás prý štve, unavuje a dovedete si představit, že s ní skončíte. Co přesně vás štve?
Štvou mě nekonečné dohady o samozřejmostech. Vadí mi shánět peníze na filmy. Vadí mi, že nemám dost času na čtení. Nejradši bych se zavřela a týden jen četla. Ale ani jsem si nedovolila prázdniny. Taky proto, že nemám chuť vidět moc lidí pohromadě. Lidi se nějak divně honí za bůhví čím. Když už si myslím, že si od filmu odpočinu, zaujme mne nějaký problém a už jsem zase v tom. Zřejmě na film umřu.
LN Myslíte, že byste se mohla ještě pokusit o Boženu Němcovou?
Ne, to už nejde. To je drahý projekt a všechny reálie už jsou ztracené. Zdrtilo mě, že se nikde nenašla pořádná podpora. Tehdejší ředitel Barrandova Marhoul se postavil proti.
LN Proč jste se rozčílila na Bolka Polívku, když vzal roli v německém filmu o Boženě Němcové?
Právě proto.
LN Tahle látka patří Čechům?
Nejsem žádný zvláštní vlastenec, ale přesto si myslím, že postava Boženy Němcové je v národním smyslu velmi důležitá.
LN Použila jste dost silné slovo zrada...
Pro mě to byla zrada.
LN Už jste mu odpustila?
Já z toho nic nevyvozuju.
LN Sledujete práci svých kolegů z nové vlny? Co říkáte třeba na Jana Němce, který vyřešil dilema umělecké tvorby a nedostatku peněz tím, že se přiklonil k novým technologiím?
On technicky zvládl, co já bych nezvládla. Má velký talent. Ztratil hodně času, když se nechal vypudit ven. To bylo neštěstí, ale na druhou stranu je velmi kreativní a velmi nedisciplinovaný, tak jsou v jeho tvorbě velké výkyvy, které způsobily to, že nenatočil tolik, kolik by mohl. Plánovali jsme i jeden projekt společně, jenže on si představoval, že bych tam hrála nějakou ústřední roli, a to já nechci.
LN Proč jste nechtěla?
Je to moc složité, a hlavně se nechci zabývat sama sebou. Film by zasahoval i do mého dětství. Jan Němec měl představu, že by se zpracovaly vzpomínky, vize, představy, bylo by to pro mne velmi náročné...
LN Dokument nazvaný Cesta o vás natočila Jasmina Blaževič. I do něj jste se nechala zatáhnout prý jen velmi nerada...
No jistě, protože věci se nedají postihnout.
LN Ale to je riziko jakékoli tvorby. Proč jste nakonec svolila?
Protože jsem jí to nechtěla kazit. Sama jako autorka a režisérka jsem ji chtěla pochopit a respektovat. Kdybych to neudělala, tak bych vlastně dělala něco, co nechci, aby dělal někdo mně.
LN Proč vám vadilo, že Jasmina Blaževič nechala ve filmu scénu, kdy jste se rozbrečela?
Mně vadilo, že jsem se neovládla. Že mě to přepadlo. Zdálo se mi to zbytečné. Zbytečné tahání sympatií z diváka.
LN Tak jste to vnímala?
No jistě. Že je tam ukázaná slabost, která by mohla lidi lacině dojmout.
LN Se synem Štěpánem Kučerou, který je kameraman, jste spolupracovala třeba na filmu Pasti, pasti, pastičky nebo na dokumentu Vzlety a pády. Prý si k vám jako k paní režisérce dovolí víc, než si dovolil manžel. Plánujete spolu něco dalšího?
Dokument o ženách potížistkách. V každém prostoru je totiž nějaká. To je bohaté téma.
