Poté, co filmová adaptace prvního dílu sedmidílného románu pro děti Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň vydělala studiu Walt Disney a společnosti Walden Media úctyhodných 550 milionů dolarů, bylo jasné, že u jednoho dílu nezůstane. Producenti byli tak spokojení s výsledkem, kdy tržby smazaly jakékoliv kritické námitky sahající od nedostatků ve scénáři přes těžkopádnou režii až po označení filmu za čirou křesťanskou propagandu, že znovu dali důvěru stejnému týmu v čele s režisérem Andrewem Adamsonem.
Musí to být frustrující pouštět se do filmu a vědět, že prostě vždycky budete ve stínu jiného projektu. Že laťku nastavenou Peterem Jacksonem a jeho tolkienovskou trilogií, budete vždycky jenom podlézat. Adamsona, režiséra podepsaného pod fenomenálně úspěšným Shrekem, podlézání laťky neodradilo. Na svou první cestu dostal od Jacksona radu, aby si příliš nedělal starosti s věrností předloze. Pokud se film bude divákům líbit, tak mu odchýlení se od jejich oblíbeného knižního textu i jejich fantazií odpustí. Amen.
Díky za mou trpělivost Při sledování druhé Narnie, stejně jako té první, je divák nucen zaujmout pozici všeobjímající křesťanské lásky a odpouštět a odpouštět. Čert vem případné náboženské agitování, tematizování sebeobětování a čiré víry. Adamson ve dvojce hřeší ve zcela standardních, ale pro film klíčových otázkách, jako je dramaturgicky dobře zvládnutý scénář nebo střih, který neudělá z akčního dobrodružství bakalářské povídky. Za to, že se titulní postava prince Kaspiana ztrácí ve stínu čtveřice sourozenců ani tak nemůže, protože princ nebyl dominantní ani v předloze.
Mezi slibným začátkem a slušným koncem jsou kromě osvobozování Narnie od nadvlády zlého krále i jiné trable. Vypuknou, jakmile začnou akce a bitvy, které se postupně slijí do jedné nepříliš rozlišitelné a bezkrvé (doslova, i co se týče dramatické stavby vyprávění) série. Post-LOTRovský syndrom je patrný téměř na každém druhém záběru. Práce s hudbou občas působí dojmem, jako by tvůrci tajně zápolili v nějaké undergroundové hollywoodské soutěži o odstrašující příklad. Adamson, který je znovu spoluautorem scénáře, dává přednost množství před vynalézavostí. S bitevními scénami narazil už u jedničky a znovu je bezradně odbývá sérií záběrů na brnění a šiky. Přes veškerou snahu o monumentálnost se mu daří jako sedlákům v bitvě u Chlumce. Po více jak dvou hodinách vítězí dojem, že současný svět filmových fantasy se zredukoval na závody v digitálních tricích a obrazech.
Producent poněkud výhružně slibuje zfilmování všech sedmi dílů. Pokud to u Disneyho myslí vážně a nechtějí si z Lewise udělat jen relativně lukrativní aktivum, kterým se vezou na vlně popularity fantasy žánru, měli by přijít s nějakou strategií. Možná jí je změna režiséra, jenž pomohla Harrymu Potterovi z dětských nemocí. Adamsona střídá Michael Apted. Možná je to ale jen shoda okolností a Adamson se prostě chce věnovat i jiným projektům, včetně produkování třetí Narnie: Plavba Jitřního Poutníka. Angažování režiséra bondovky Jeden svět nestačí každopádně slibuje víc akce. Protože se děj odehrává z velké části na vodě, digitální kouzelníci nepochybně přijdou s nějakou „vodní“ inovací. Triky jsou dobrým sluhou, ale možná by se pro tentokrát tvůrci měli více zaměřit na takové nudně starosvětské záležitosti, jako je scénář a střih.
HODNOCENÍ LN
**
Letopisy Narnie:
Princ Kaspian
(The Chronicles of Narnia:
Prince Caspian) USA 2008
Scénář: Andrew Adamson,
Christopher Marcus, Stehen
McFeely
Režie: Andrew Adamson
Kamera: Karl Walter Lindenlaub
Hrají: Ben Barnes, Georgie
Henleyová, Skandar Keynes,
William Moseley, Anna
Popplewellová a další
Distribuce v ČR: Falcon
Premiéra: 19. 6. 2008
