Vy tu smíte bydlet, vy ne. Dovedla mě k tomu zoufalost, říká starostka ‚romské‘ obce

V Obrnicích na Mostecku bydlí dva a půl tisíce lidí, zhruba polovinu tamního obyvatelstva přitom tvoří Romové. Starostka Drahomíra Miklošová přiznává, že už ani neví, jestli tvoří majoritu nebo minoritu. Ačkoli dřív situaci v „romské“ obci zvládala, nyní se věci vymykají kontrole. Zejména v posledním roce a půl, kdy počet Romů rapidně vzrostl, si už skutečně neví rady. Na chování nově příchozích obyvatel si jí dokonce stěžují i romští starousedlíci.

Přestože by rázná politička už mohla odejít do důchodu a mít čas na svou rodinu i koníčky, mezi něž patří například golf či jízda na kole, z práce se jí odejít nechce. Do řešení problému v lokalitě vložila v posledních devíti letech tolik energie, že by se teď už jen těžko mohla vzdát.

Lehký boj ji jako starostku ale rozhodně nečeká. „Dostávají se k nám nejhorší rodiny, které snad prošly už celou republikou. Nikdo jim nepomohl se sociálními službami, dostaly se prostě až na dno,“ zoufá si Miklošová. Důvodem, proč jsou Obrnice pro chudé Romy jakousi konečnou stanicí, je cena tamních bytů. Ty jsou i na poměry Ústeckého kraje, který je posetý vyloučenými lokalitami, dosti nízké. Ceny bytů se pohybují mezi 70 až 100 tisíci korun, a to i přesto, že šly ceny v poslední době nahoru.

Z místa na místo

Trend spočívající v putování zadlužených Romů z místa na místo mimo jiné popsala i souhrnná zpráva za rok 2014, kterou na pondělním jednání vlády představil ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Ta ukazuje, že chudé romské rodiny se za rok stěhují klidně i čtyřikrát, aby našly cenově dostupnější bydlení.

Jenže starostce Miklošové už došla trpělivost s občany, kteří jsou bez peněz a odmítají se přizpůsobit pravidlům.

Stejně tak už nechce za obec skupovat tamní byty, aby zamezila tomu, že je získají spekulanti a nastěhují do nich problémové občany. Ze zoufalosti proto volá po navýšení pravomocí starostů. Myslí si totiž, že by to měli být právě „šéfové“ obcí, kteří budou oprávněni rozhodnout o složení obyvatelstva.

Návrh starostky ale vyvolává ostré reakce. Ona sama si velmi dobře uvědomuje, že jde o dost kontroverzní ideu, která je i v rozporu s lidskými právy. Přesto si za ní stojí. Nikdo ji prý nemůže obvinit z toho, že by se tak rozhodla kvůli negativnímu postoji k Romům.

„Z toho mě nikdo nemůže podezírat. Máme tu velké zkušenosti s integračními procesy,“ říká skromně žena, jako by šlo o náhodu. Přitom díky její velkorysé sociální politice ji vyznamenali až ve Štrasburku. Rada Evropy ocenila starostku za integraci Romů a šíření povědomí o kultuře této menšiny, díky čemuž se jinak vcelku neznámé Obrnice slavně zapsaly do povědomí veřejnosti.

30 procent? Maximum

„Zoufalé situace vyvolávají zoufalé myšlenky. Řekla jsem si, že když už to dosáhne třeba 30 procent obyvatel, tak proč bych nemohla jako starosta rozhodovat o ovlivňování skladby obyvatelstva,“ nastínila serveru Lidovky.cz svou ideu.

Právě třicetiprocentní zastoupení problémových občanů považuje za ještě přijatelnou. „Všechno je zvládnutelné do určitého procentuálního podílu těchto lidí, kteří se musí integrovat, musí se s nimi pracovat nebo jim pomáhat. Jestliže my jsme se dostali k procentu, nebojím se říct, už přes 50 procent, a nepoznáme už, kdo je majorita, kdo je minorita, tak nám už nic jiného nezbývá,“ vysvětluje, proč se k takovému kroku uchýlila.

Její představa ale nemá šanci uspět.

Ministerstvo se totiž k návrhu staví odmítavě, a to i přesto, že je resortu situace v Obrnicích dobře známá a dlouhodobě se jí věnuje.

„Její návrh chápu, migrace sociálně slabších osob je velký problém. Na druhé straně, není to možné řešení. Není šance, aby se obnovilo něco jako domovské právo, neboť lidé mají možnost volného pohybu,“ uvedla pro server Lidovky.cz mluvčí ministra pro lidská práva a romská aktivistka Jarmila Balážová. Přesto se resort bude společně s vládní agenturou pro sociální začleňování budou situací na Mostecku i nadále zabývat.

Okolí Ústí nad Labem je totiž vůbec nejproblémovějším místem v Česku, pokud jde o sociálně vyloučené lokality. Potvrzují to i číselné údaje: třetina lidí, kteří v republice žijí v ghettech, je právě v Ústeckém kraji. V tamních chudinských domech, ulicích a čtvrtích bydlí 36 000 až 38 500 lidí. V regionu je celkem 89 takzvaných vyloučených lokalit, což je 15 procent všech těchto míst v České republice. A zatímco v Česku ve vyloučené lokalitě žije v průměru 188 lidí, v Ústeckém kraji je to průměrně 471 osob.

Proti ústavě

Návrh starostky vyvolal už i daleko ostřejší reakce. „O tom, že takový požadavek je protiústavní nemůže být nejmenšího sporu. Představte si, že by se týkal ‚bílých‘ členů majority. Nebo lidí nad 70 let, matek samoživitelek, osob měřících méně než 160 centimetrů... Jakékoli, jakkoli vymezené skupiny,“ píše ve svém kritickém komentáři Michal Komárek ze sdružení Romea. „To není ani návrat k domovskému právu, které platilo ještě za první republiky, ale rovnou do středověku, kdy hradní pán bez větších omezení rozhodoval o svých bezprávných poddaných,“ reaguje dále.

Miklošová se přitom podle svých slov snaží o zlepšení situace, která je v současnosti tristní. „Nemám vůbec pravomoci rozhodovat o tom, komu dám trvalý pobyt a komu ne ne,“ stěžuje si na nedostatek možností. Se svým návrhem sklízí úspěch jak u některých svých kolegů, tak mezi starousedlíky, které situace již delší znepokojuje.

I z toho důvodu staví Miklošová práva „svých“ obyvatel na pomyslné misky vah. „Někdo se musí začít starat i o tu druhou část občanů. Vždyť i ti lidé, co tu bydlí, mají svoje práva, jejich děti též. Rodiče se bojí je pouštět samotné ven, aby je někdo neokradl, tak to vyvažujme. Na to ale nemám páky, nijak to neovlivním,“ stěžuje si Miklošová.

Obrnice jsou podle ní navíc jen jakýmsi ukazatelem krize v celém Ústeckém kraji. „Chci na příkladu Obrnic ukázat, jak může dopadnout celý Ústecký kraj. Když se to i nadále nebude řešit, tak se může stát, že bude celý kraj odepsaný,“ varuje starostka.

Pro vládu ale nejsou problémy regionu žádnou neznámou. Vládní agentura pro sociální začleňování spolupracuje nyní s osmi obcemi z kraje. Podle Dienstbierovy zprávy je nutné do oblasti zacílit nejen víc peněz na různá opatření, kroky by se ale také měly lépe koordinovat.

Bez vazeb na město, obec

„Primárně je nutné odstranit problém s chudobou, který často vede k tomu, že se často do určitého místa nastěhují lidé odjinud, bez historických vazeb na obec, město, znalostí. Tento problém způsobuje starostům nezodpovědné chování určitých vlastníků, kteří se snaží zneužívat systém a nemravně parazitují na chudob,“ uvedla k problému Balážová z Dienstbierova úřadu.

Podle ministerstva je také zapotřebí zregulovat dávkový systém tak, aby nepřipouštěl možnost zneužití. „První dílčí novela hmotné nouze je účinná od začátku roku, potřebujeme další, aby to nebyl byznys, ale rozumné zajištění bydlení pro lidi. Pak odpadne i motivace, kdy někdo, jako třeba v Obrnicích, koupí nejen ubytovnu, ale třeba celý obytný dům, cíleně tam tahá určitou sociální skupinu jen proto, aby rýžoval právě na dávkách,“ nastínila současný problém.