Je to samozřejmě chůze na hraně, ale pánům Kolečkovi a Svobodovi to z větší části vychází – hraje se o stupiditě jako kategorii, kterou už jsme dávno přijali jako normu a v níž se někdy brodíme až po uši. Copak někoho vzrušují domácí muzikálové produkce, z nichž vypadávají čím dál hloupější náměty? O to víc se přece vydělává, diváci se hrnou, hlavně když dostanou svou dávku pseudohvězd. Co je horší: tělesná, nebo duševní prostituce?
Obludná směšnost porna tu zafungovala jako rastr, přes který lze všechno vidět mnohem jasněji. Není náhodou, že obojí pak spojují pekuniární touhy, autoři si vlastně po celou dobu pohrávají s úvahou, zda je prostituce tělesná horší než duševní. A s tím, že pornoprůmysl může být stejný jako každá jiná pracovní činnost, která se koná mechanicky, otrocky za účelem vygenerování co nejvíce peněz. Vypadá to všechno jako nezávazné šaškování na dané téma, ale to, že se autorům do textu, v němž dost riskantně zacházejí s prvoplánovostí, podařilo tuto výpověď dostat, je velkým plusem celého projektu.
Pornohvězdy jsou ale především výbornou zábavou a pocitově mají také blízko k někdejšímu Kolečkovu hitu v Disku Je to láska, vole. Na pozadí natáčení pornofilmu se odehrává srdceryvný vánoční příběh o tom, jak se od dětství traumatizovaná srdce shledala. Něco jako Limonádový Joe, jen ta kakaová skvrna velikosti mexického dolaru chybí, zato je tu kouzelná babička (Zdena Hadrbolcová), zjevující se občas jako deus ex machina střižený dobrou stařenkou Boženy Němcové.
Velmi jednoduchým způsobem se rozvíjejí obě roviny a do nich jsou vkládána hudební čísla – původní hudba Petra Wajsara je barvitá a také vtipně využívá hudební citace z různých žánrů (budovatelské písně, střední proud pop-music, opera apod.), které občas rozvine do lehké hudební parodie muzikálové plytkosti. Tu třeba trefně podpořila „disco“ interpretace a la Michal David, kterou předvádí Vojtěch Dyk v roli Zvukaře. V režijním pojetí dobře funguje i výtvarné řešení, které také jako by bylo polemikou s muzikálovou výpravností. Na horizontu jsou falické motivy srovnané do abstraktního obrazce, jeviště je protažené ve středové ose mezi diváky. Nejvděčnější jsou pochopitelně scény parodující klišé pornofilmu, které se tu ovšem konfrontují s divadelní manýrou. Neúspěšný divadelní režisér, který musel vzít za vděk pokleslým žánrem, tu používá stejnou metodiku, jako kdyby režíroval náročnou klasiku, a snaží se postavy psychologicky motivovat – když si má instalatér přicházející k „zákaznici“ do bytu „utáhnout těsnění“, svléknout kalhoty, musí to mít vnitřně odůvodněné. Začátek má vůbec švih, mluvené scény střídají hudební, pikantní je například opakující se sborová „pornobudovatelská“ píseň. Kupodivu nevadí, když se tato struktura v půlce inscenace náhle „převrátí“ do jakési rockové opery ve veršované formě.
S lascivitou i naturalismem až na samotný kraj provokací Postavy se vracejí do minulosti a vyprávějí své životní příběhy. Svěřují se, co je přivedlo k natáčení porna. Asistentka pokaždé přináší filmovou klapku s konkrétním letopočtem a Svoboda si pohrává s detaily, stejně jako nechává dojít lascivitu i naturalismy až do krajnosti a v přesně určeném bodě je shodí. A provokace funguje dobře. Je to například scéna s orálním sexem nebo pak samotné natáčení „soulože“. Oba herci (Jana Stryková a Jakub Prachař) mají kostýmy s naddimenzovanými pohlavními znaky a nezadají si s reklamou na pneumatiky Michelin. Jejich stylizovaná kopulace připomíná legrační prostocviky, místy ale hodně autentické...
Celkově se tento druh humoru a nadsázky může části staršího publika jevit jako nepatřičný i pubertální, ale i to je svým způsobem kladem, protože mu těžko lze upřít osobitost i druh sebereflexe skupiny divadelníků zvolna směřujících k třicítce. Problém je ale jinde, nastává v poslední třetině: text se zadrhavá, a jako by se nemohl hnout z místa. Crazy nátěr začíná působit trochu únavně: to nejdůležitější už bylo odehráno a zvolený princip se rozmělňuje. Vánoční happy end by mohl klidně přijít dřív.
I tak platí, že Pornohvězdy z permanentního převracení hodnotových kategorií dokázaly hodně vytěžit, a po svém. A to vlastně úplně stačí.
Petr Kolečko / Tomáš Svoboda: Pornohvězdy
Hudba: Petr Wajsar Režie: Tomáš Svoboda Pohybová spolupráce: Rosťa Novák Roxy / NoD Praha, premiéra 16. prosince
