Středa 20. ledna 2021svátek má Ilona 4 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Vybírat z pacientů, komu ještě pomůžeme? Nechci se něčeho takového vůbec dožít, říká ředitel nemocnice

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ilustrační snímek | foto:  Michal Šula, MAFRA

Hradec Králové Zdravotníci jedou už od října ve zběsilém tempu a docházejí jim psychické i fyzické síly. „Přitom mnohdy jde o sestry a lékaře z oddělení, kde nikdy nikdo neumíral,“ líčí ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Vladimír Palička úskalí přesouvání svých zaměstnanců, nezbytného k zajištění péče o pacienty.

Lidovky.cz: Kvůli náporu pacientů s koronavirem jste museli v minulých dnech otevřít další covidové oddělení. Kam ještě zvládnete limity vaší nemocnice natahovat?
Je to tak, otevřeli jsme další covidová pracoviště. Postupně přeměňujeme jednotlivé kliniky na lůžka pro pacienty s touto nákazou, omezili jsme počet operačních sálů. Snažíme se najít kapacity, kde se dá. Ale blížíme se do bodu zlomu, kdy již další oddělení zkrátka otevírat nebudeme moci. Proto zvyšujeme kapacity těch stávajících. Personál se bude muset postarat o více pacientů, než doposud. Není jiná cesta.

VLADIMÍR PALIČKA (74)

  • ve Fakultní nemocnici Hradec Králové pracuje od roku 1984, ředitelem je od roku 2016
  • vystudoval biochemii na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, později se stal profesorem vnitřního lékařství
  • v letech 2003 až 2010 byl děkanem Lékařské fakulty UK v Hradci Králové
  • působil i jako přednosta Ústavu klinické biochemie a diagnostiky a vedl i Osteocentrum v hradecké nemocnici

Lidovky.cz: Patříte mezi velké fakultní nemocnice, přesto i vy jste museli poslat pacienta na plicní ventilaci do Prahy. Jak toto coby ředitel vnímáte?
Přiznávám, že velmi špatně. A netýká se to jen covidových pacientů, jde také o ty ostatní, kteří potřebují naši péči. Nikdo jiný v kraji se o ně nepostará. Nemyslel jsem si, že se něčeho takového dožiji. Překládat pacienta jsme zatím museli jen jednou a pevně doufám, že už to nebudeme muset opakovat. V daném okamžiku byla situace kritická a my museli pacienta zajistit, proto jsme využili spolupráce s Ústřední vojenskou nemocnicí v Praze.

Lidovky.cz: V královéhradecké nemocnici působíte od roku 1984, poznáváte vůbec teď „svůj“ špitál?
To víte, že ano, „srdečně“ je ta nemocnice pro mě pořád stejná. Nyní je sice adaptována do covidového prostředí, avšak pořád v ní pracují ti samí skvělí lidé.

Lidovky.cz: Kolik vám teď kvůli koronavirové nákaze chybí personálu?
Statistiku si děláme průběžně, k pondělí 11. ledna nám scházely zhruba tři stovky zdravotnických pracovníků (v nemocnici jich pracuje zhruba 3500 – pozn. red.).

Lidovky.cz: O koho se jedná nejčastěji?
Dominují sestry, v jejich případě se číslo blíží ke dvěma stovkám. Lékařů chybí pár desítek, ale bez těch to ještě zvládáme. Absence sester má mnohem fatálnější dopad na fungování.

Lidovky.cz: Postrádáte i ty sestry, které jsou vyškolené pro ovládání lůžek s umělou plicní ventilací?
Je to tak, i s tímto personálem jsme v nouzi, navzdory tomu, že jsme použili i zdravotní sestry z řady jiných pracovišť. Třeba jsme překládali ty, jež slouží řadu let na ambulancích. V současné krizi jsme je museli přemístit i k lůžkům, protože kvalifikovaný personál pro péči o lůžkové pacienty nám schází. Ať už jde o sestry, jež umějí pracovat s umělou plicní ventilací, nebo mají atestaci ARIP – anesteziologie, resuscitace, intenzivní péče. Těch je opravdu málo. Snažíme se, aby každá jednotka byla obsazena pracovníky, kteří na ni standardně patří. Ale máme tam i takové, kteří přišli na výpomoc.

Lidovky.cz: Jako byste popisoval nějaká krizová personální škatulata…
To jste trefil přesně. Posunujeme personál, jak to jen jde. Umožňuje nám to i vstřícnost našich spolupracovníků, kteří chápou, s čím se teď v nemocnici potýkáme. V pátek jsme svolali všechny vrchní sestry a vysvětlili jim, jak na tom jsme. Každá vyjádřila přesvědčení, že příštích deset dní, které budou zřejmě nejhorší, musíme zvládnout. Snad již brzy začne být alespoň o trochu lépe.

Lidovky.cz: Už měsíce jedou zdravotníci ve vysokém tempu, určitě by si rádi odpočinuli. Jak jste koncem roku řešili otázku dovolených?
Zdravotníci jsou tělesně i psychicky skutečně vyčerpaní, protože současná situace je zcela nová. Mnohdy jde o sestry a lékaře, kteří působí na odděleních, na nichž nikdo neumírá, což se však teď děje. Odtud pramení ona psychická náročnost. Dovolených bylo na konci roku naprosté minimum. S politováním musím konstatovat, že jsme během svátků museli povolat z dovolených několik desítek sester zpět do práce. Volno jsme jim museli zrušit.

Lidovky.cz: Jak na to reagovaly?
Vzaly to statečně. Nesetkali jsme se s odporem či s nějakými problémy. Mají porozumění. Ale muselo to pro ně být velmi těžké, to si nebudeme nic namlouvat. Všichni se těšíme na moment, až bude vše za námi.

Lidovky.cz: Jak se práce změnila vám osobně? Stal jste se krizovým manažerem na plný úvazek?
Přesně tak, nic jiného než krizový management nedělám, od rána do večera. Mluvím s vámi v sobotu odpoledne, kdy jsem teprve před chvílí přišel z nemocnice domů. Neustále hledáme rezervy, cesty, zajišťujeme materiál, dostatek všeho možného, sháníme dobrovolníky. Když už jsem je zmínil, chci s potěšením poděkovat všem, kdo se přihlásil. Skvělou spolupráci máme s vedením královéhradecké lékařské fakulty, jejíž děkan vyzval k pomoci všechny studenty. Snaží se přizpůsobit jejich studijní povinnosti tomu, aby nám mohli být k dispozici.

Lidovky.cz: Jak často komunikujete s krajským koordinátorem?
Je to náš zaměstnanec, takže jsme v kontaktu několikrát za den. Navíc minimálně jednou týdně zasedá nemocniční krizový štáb a krajský krizový štáb.

Lidovky.cz: Dejme nyní stranou vaše manažerské starosti. Jak se na covid díváte jako biochemik?
Je to velmi nečekaná situace. Od španělské chřipky (celosvětová chřipková pandemie v letech 1918 až 1920 – pozn. red.) jsme tu tak masivní virovou infekci neměli. Je to zvláštní virus, jelikož má velmi nečekané způsoby, jimiž ohrožuje lidské zdraví. Jednak je velmi agresivní a jednak je velmi penetrantní. Šíří se velice rychle. Musím říct, že jeho důsledky přetrvávají i do období po prodělání infekce. Máme poměrně dost pacientů, kteří k nám přicházejí s tzv. postcovidovým syndromem. A nejde jen o poškození čichu, což je též závažné, ale ne život ohrožující. Kromě toho mají pacienti po covidu těžce poškozené plíce či srdce, trpí závažnými kožními problémy. Zkrátka – ukazuje se, že vir závažně poškozuje celý organismus.

Lidovky.cz: Nakolik dle vás tato zkušenost změní české zdravotnictví?
Hodně nás naučí. Ukazuje se, že musíme být připravení na nové výzvy, jak se dnes moderně říká. Nutí nás uvědomit si, že až dosud jsme žili v období, kdy pro nás riziko infekce nebylo tím hlavním. Byla to spíše výjimečná obava. Teď se projevuje, že veškeré medicínské obory mají svůj význam. Registrujeme obrovský růst laboratoří, bez jejichž PCR testování bychom vůbec nebyli schopní správně diagnostikovat. Infekční kliniky zaznamenaly značný růst a zaslouží si, abychom je dále rozvíjeli, či dokonce stavěli nové. Musíme být připravení na riziko, že se podobné krize budou opakovat.

Lidovky.cz: Teď jste mluvil o reakci státu. Jak hodnotíte přístup společnosti ke covidu?
Nechci být kritikem společnosti, protože nemá smysl něco paušalizovat. Ale nelibě sleduji zprávy o přeplněných sjezdovkách. Na záběrech z webových kamer je patrné, jak jsou lidé natlačení jeden vedle druhého a ignorují restriktivní opatření. Mám pro to jisté pochopení, nikdo z nás se nechce příliš omezovat, jsme zvyklí na kvalitní a svobodný způsob života – a najednou přijde něco, co nám ho bere. Ale domnívám se, že abychom znovu mohli žít normální způsobem, stojí za to se na pár týdnů omezit. Nezodpovědnost některých lidí mi vadí.

Lidovky.cz: Je nějaký černý scénář, kterého se v příštích týdnech či měsících obáváte?
Černý scénář je pro mě situace, kdy přestaneme zvládat příliv pacientů. Tím si loni na jaře prošla Itálie, později i New York. Pevně věřím, že k tomu nedojde. Kdesi v hlavě přesto nosím myšlenky, co bych dělal, kdyby se tak stalo. I proto se všemožně snažíme předejít stavu, kdy už by naši pracovníci nejen že nezvládali, ale my bychom ani neměli koho „postavit“.

Lidovky.cz: Připravujete se vnitřně i na variantu, že budete muset mezi pacienty vybírat, komu ještě pomůžete, a komu už nikoli?Něčeho takového se vůbec nechci dožít.

Michal Bernáth

Autor

Michal Bernáthmichal.bernath@lidovky.czČlánky

Jednoduchý trik. Vědci našli nejlepší způsob, jak si získat přátelství kočky

Prémium, kočka, jak vytvořit vztah | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Majitelé koček dobře vědí, jak je s nimi někdy těžké pořízení. Umí dělat naschvály, jsou tvrdohlavé nebo nás prostě...

TEST olejů: nejhorší je kokosový, zdravější je i sádlo

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Na smažení a fritování, do salátů, omáček i dresinků... Do velkého srovnání olejů a tuků jsme vybrali dvacet výrobků....

Život s Ester. Není úplně málo komplikovaná, přiznává trenér Bank

Trenér Tomáš Bank má velký podíl na lyžařských úspěších Ester Ledecké. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Je to už pět let, co od svého bratra Ondřeje přesedlal jako trenér k Ester Ledecké. Dovedl ji k olympijskému zlatu v...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!