Vybrat si toho pravého životního partnera není snadná záležitost. Obecně se má za to, že muži bývají při této příležitosti méně vybíraví než ženy. A vědci pro tento rozdíl našli přesvědčivé evoluční vysvětlení: muž dokáže s různými ženami zplodit prakticky neomezený počet dětí. Počet potomků, které může během reprodukčního života přivést na svět žena, má své jasné limity.
Zdravý selský rozum evolučních zákonitostí proto velí ženám, aby se při výběru otce svých budoucích dětí držely přísloví „dvakrát měř a jednou řež“. Muži sázejí spíše na kvantitu potomků. Ženy upřednostňují kvalitu dětí a k tomu patří i zodpovědný výběr jejich otce.
Pro větší vybíravost žen existují i přesvědčivé důkazy. Vědci je získali při pokusech inspirovaných praktikami některých seznamovacích agentur, jež nabízejí službu trefně pojmenovanou jako „rychlé rande“.
Muži a ženy, kteří hledají partnera, se sejdou v sále. Ženy se usadí ke stolům a na volnou židli proti nim střídavě usedají jednotliví muži. Střetnutí každé dvojice netrvá dlouho, ale k posouzení sympatií a antipatií to zjevně stačí. „Každý, kdo si v té místnosti sedal ke stolům, se pokoušel odpovědět na velmi jednoduchou otázku: Chci toho člověka ještě někdy vidět? A na to, abychom si na ni odpověděli, nepotřebujeme celý večer. Vlastně nám stačí několik minut,“ píše Malcolm Gladwell v Mžiku.
Na konci „rychlého rande“ se každý muž svěří zástupci agentury, s kterými ženami by si chtěl smluvit další schůzku. Každá žena uvede muže, kteří ji zaujali a chtěla by se s nimi vidět. Pokud jsou sympatie oboustranné, zprostředkují seznamovací agenti účastníkům „rychlého rande“ kontakt a ti se mohou domluvit, kdy a kde se sejdou.
Muži projevují obvykle zájem o polovinu žen, s nimiž se na „rychlém rande“ setkali. Ženy se zajímají jen o třetinu mužských nápadníků. Zdálo by se tedy, že ženy jsou skutečně vybíravější než muži. Američtí psychologové Eli Finkel a Paul Eastwick z Northwestern University v illinoiském Evanstonu došli k jinému názoru. Zarazil je fakt, že během „rychlého rande“ ženy vždy sedí za stolem a muži chodí mezi nimi. Ptali se proto v seznamovacích agenturách, jestli to má nějaký hlubší smysl.
„Necháváme ženy sedět, protože s sebou většinou nosí kabelku a další věci, a je pro ně proto obtížnější měnit místo,“ odpovídali někteří seznamovací agenti. „Je to k ženám kavalírštější,“ tvrdili jiní.
Finkel a Eastwick došli k závěru, že ženy kabelku nebo deštník snadno unesou a trocha toho nekavalírského chování jim neublíží. Uspořádali pro 350 studentů patnáct „rychlých rande“.
Osm schůzek proběhlo podle obvyklého scénáře, kdy muži obcházejí ženy usazené u stolů. Sedm mělo opačné uspořádání. Muži seděli za stoly a ženy chodily mezi nimi. Prvních osm „kol“ skončilo podle očekávání: Muži byli méně vybíraví než ženy.
Když se muži usadili a ženy přecházely od jednoho k druhému, byla vyšší vybíravost žen rázem pryč. Jejich zájem o sedící muže stoupl. Vybíravější byli naopak sedící muži.
„Bylo úžasné, že pouhá výměna rolí prakticky vymazala původně výrazný rozdíl mezi příslušníky opačných pohlaví. Přitom šlo o rozdíl, kterému jsme přičítali hluboké kořeny,“ komentoval Eli Finkel výsledky zveřejněné ve vědeckém časopise Psychological Science.
Finkel a Eastwick se domnívají, že v pozadí nižší vybíravosti těch, kteří přistupují k sedícím zástupcům opačného pohlaví, je fakt, že se ke svému protějšku z vlastní vůle aktivně přibližují. Je totiž v lidské přirozenosti považovat za mnohem lákavější ty předměty, jež si k sobě přitáhneme. Naopak, když stejný předmět odstrkujeme, jeho lákavost se vytrácí.
Nabízejí se i další vysvětlení. Finkel a Eastwick naverbovali pro své pokusy dobrovolníky z řad studentů. Pro mladé muže této věkové kategorie je jedním z důležitých hodnoticích znaků ženské přitažlivosti štíhlý pas a širší boky. U dívky sedící za stolem mladý muž tyto tělesné proporce odhadne mnohem obtížněji, než když vidí dívku přicházet. Najednou má o dívkách k dispozici informace, které při klasickém „rychlém rande“ postrádal. A projeví se to tím, že je vybíravější.
Finkel a Eastwick postavili na hlavu dlouho tradovanou představu. Jak už to v podobných případech bývá, zatím narážejí na bariéru skepse. Většina psychologů se zdráhá teorii o ženách jako vybíravějším pohlaví opustit.
***
VŠECHNO JE JINAK Muži projevují obvykle zájem o polovinu žen, s nimiž se na „rychlém rande“ setkali. Ženy se zajímají jen o třetinu mužských nápadníků. Zdálo by se tedy, že ženy jsou skutečně vybíravější než muži. Američtí psychologové Eli Finkel a Paul Eastwick ale došli k jinému názoru.
O autorovi| Jaroslav Petr, biolog
