Hagahajové jsou malý kmen novoguinejských horalů z okolí řeky Yuat v odlehlém a nepřístupném Schraderově pohoří. Není jich více než 300 a až do časných 80. let minulého století žili sami pro sebe, aniž by věděli o okolním světě a aniž by okolní svět věděl o nich. Teprve stoupající dětská úmrtnost, zejména na malárii, je přiměla, aby vyslali průzkumníky za hranice svého území a ověřili, co je pravdy na pověstech o mocných civilizacích daleko za kopci. A tak Hagahajové v roce 1983 objevili svět. Dnes, po dvaceti letech, jim je na internetu věnována řádově větší pozornost než třeba Hanákům.
Kýžená lékařská pomoc se na území Hagahajů dostavila v osobě Carol Jenkinsové, americké lékařky a vědkyně, která pracovala v Ústavu pro lékařský výzkum v provinčním novoguinejském městě Goroka. Jenkinsová Hagahaje přes deset let nejen léčila, ale také studovala. Při tom objevila (ve spolupráci s týmem Daniela Carletona Gajduseka z Národního ústavu zdraví USA) v bílých krvinkách hagahajské populace dosud neznámou a zjevně neškodnou formu leukemického retroviru. Jelikož takový virus může být užitečný při vývoji vakcín nebo testů na přítomnost leukemie, rozhodla se Jenkinsová se svými kolegy linii bílých krvinek infikovanou retrovirem patentovat.
Zdálo se, že tento postup je zároveň i vhodnou formou ochrany ekonomických zájmů Hagahajů. Po deseti letech práce u nich Jenkinsová dosáhla téměř polobožského statusu a měla přirozeně starost o jejich budoucnost. Hagahajům tak bylo o retrovirech a patentování vysvětleno, co se vysvětlit dalo, byl získán jejich souhlas s patentem a uzavřena smlouva, zaručující jim neobvykle vysoký (padesátiprocentní) podíl na jakémkoli budoucím zisku. Patent byl nakonec pod číslem 5397696 udělen 14. března 1995.
Pokud se domníváte, že toto je šťastný konec celého příběhu, který by mohl být vylepšen nanejvýš využitím patentu, které by vedlo k vyléčení leukemie a zbohatnutí všech zúčastněných, je to známkou značné naivity. Těžko si lze představit něco politicky výbušnějšího než patent americké vlády na genetický materiál z krve domorodého kmene, právě se vynořivšího v rozvojové zemi z doby kamenné.
Však se také případu promptně chopili aktivisté z různých nevládních organizací, bojujících ze zemí rozvinutého světa za práva domorodců ve světě rozvojovém. A tak bylo možné se záhy dočíst, že „Domorodec z Nové Guineje patentován vládou USA“ či že „14. březnem 1995 přestali Hagahajové vlastnit svůj genetický materiál “.
Rozsáhlá kampaň proti patentu pokračovala slogany o vědeckých upírech a genetickém kolonialismu. Kontroverze se nevyhnutelně přenesla i na Papuu-Novou Guineu, kde byla Jenkinsová nejprve obviněna ze zločinů biopirátství, a poté díky Hagahajům, kteří se jí zastali, zase zcela očištěna.
A jaká je dohra celé tragikomedie dnes? Jenkinsová opustila Novou Guineu a pracuje v Bangladéši. Vláda USA kontroverzní patent stáhla, oficiálně pro jeho malý komerční potenciál. Aktivisté mají ve svých příjemných amerických a evropských kancelářích jistě plno práce při ochraně dalších obětí „genetického kolonialismu“.
A Hagahajové? Ti nadále loví v hloubi tropického pralesa a pěstují batáty, taro a banány na svých zahrádkách. Lze jen doufat, že s hřejivým pocitem, jak ten retrovirus v jejich bílých krvinkách je už zase jenom a výlučně jejich.
Text je ukázkou z knihy profesora Vojtěcha Novotného nazvané Papuánské polopravdy. Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
Vědkyně objevila v bílých krvinkách hagahajské populace dosud neznámou formu leukemického retroviru
