Namísto bučení či pískotu potlesk, hanbu vystřídala... kultivovanost. Až se nechce věřit, že tento výraz lze použít v souvislosti s fanoušky Sparty, kteří v ne tak dávné minulosti při zjevu protivníků tmavé pleti neznali slovo chvály (za výkon), ale měřili zcela jiným metrem. Ke změně stačilo málo – aby se Bony Wilfried stal oporou, neboť začal sázet gól za gólem. A aby jej v pravou chvíli uměl nahradit Leonard Kweuke, který se nyní proti Bohemians 1905 blýskl nejen gólem, ale třeba i zdánlivě jednoduchou ránou do břevna. A pak že fotbal není krásný.
Ti dva určitě nepřišli na Letnou v roli vychovatelů, ale tak se situace jeví. Jejich působení přineslo plody i při duelu s Lausanne, které mělo ve svém středu Munsyho z Konga či Silvia z Brazílie. Hodnotil se fotbal, nic jiného. Co si z toho vzít? Víru, že těm příznivcům Sparty, kteří dříve byli spíše pro ostudu, tento postoj vydrží i tehdy, až Wilfried a Kweuke jednou Letnou opustí.
