Šestačtyřicetiletý stavbyvedoucí z Kovosvitu v Sezimově Ústí Soukup měl 5. září oslavovat vdavky jediné dcery. Nechal se ale od spolupracovníků uprosit, sedl do služební Tatry 603 a odjel zkolaudovat stavbu rekreačního střediska u Vimperka. Jeho řidič Josef Dvořák ale neznal dobře cestu, zabloudil a odchýlil se od obvyklé trasy.
Během cesty se auto porouchalo a začalo „střílet“ do výfuku. O nijak vážnou závadu ale nešlo a tak posádka vozu jela dál. Rány ale dokázaly poplašit posádku sovětské armády, která nedaleko od Vimperka hlídala silnici. Sověti se domnívali, že slyší skutečnou střelbu a když pak zahlédli černé auto uhánějící k hranicím, neváhali a vyhlásili poplach.
Soukup s Dvořákem mezitím dorazili na stavbu, ale brzy zjistili, že budou muset zajet do blízkého Vimperka. Po cestě měli tu smůlu, že narazili na zalarmovanou sovětskou hlídku tvořenou seržantem Vladimirem Olšanským a vojínem Achmedem Jaraljevem. Oba vojáci nechali auto přejet a pak na něj zezadu vystřelili ze svých samopalů dvě dávky. Tatru trefily celkem tři kulky, jedna z nich zasáhla a na místě zabila Bohumíra Soukupa.
Pohřeb měl o čtyři dny později a sešlo se na něm mnoho lidí. Na pietní akt také dohlížela Státní bezpečnost a pozůstalé ohlušoval řev sovětských letadel, která křižovala nebe. Protiokupačně laděnou řeč za mrtvého přítele držel sám ředitel Kovosvitu. Komunista a člen Svazu československo-sovětského přátelství Soukup pak sice in memoriam dostal Řád práce, ředitel Kovosvitu ale musel ze svého místa odejít a živit se jako dělník. Trest pak dopadl i na jeho děti, které nebyly z politických důvodů přijaty na vysokou školu.
Zbytečnou smrt prověřovaly české i sovětské úřady, viník ale potrestání unikl. Sověti totiž vyšetřování sabotovali a neumožnili zjistit pravdu.
