9. listopadu 2018 1:23 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Vyhořelý manažer kloboučnické firmy, nápad od piva, muž z nástěnky. Hrdinové, kteří nastupují za méně než pokladní

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Dvacet tváří. Dvacet hasičů. Dvacet příběhů. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dvacet tváří. Dvacet hasičů. Dvacet příběhů. | foto: Vojtěch Gibiš, Lidovky.cz

PRAHA Mnozí je nazývají hrdinové, oni se onomu vzletnému označení spíš skromně vyhýbají. Hasič je však povolání, ve kterém riskujete svoje zdraví a život, abyste zachránili životy a majetek někoho jiného. Jak se k té práci dostali? Proč si ji vybrali? A jak se jim žije? Na tyto otázky se pokusí odpovědět osmý díl seriálu Praha v plamenech - příběhy hrdinů.

Lukáš Král si hasičinu vysnil v pubertě. V nějakých 16 letech si řekl, že ta práce má smysl a je zajímavá. Jenže pak ho potkala rodinná tragédie. V jeho 19 letech mu onemocněla a zemřela matka. Nebyl nikdo jiný, tak Král převzal rodinnou kloboučnickou firmu. Hasičský sen musel počkat. Firma klobouky vyráběla a zároveň je prodávala po světě. Mezi jeho klienty patřila jedna evropská královská rodina či zpěvák Jamiroquai.

Lukáš Král

Firmě se ale po letech přestalo dařit a navíc jeden z obchodních kolegů, který byl v Králově věku, prodělal srdeční příhodu. Král nechtěl, aby ho potkalo něco podobného, navíc cítil manažerské vyhoření. Ve 30 letech se tak rozhodl překopat život od základu. Dobře placenou práci nechal být a nastoupil k pražským hasičům. „Finančně jsem si pohoršil, člověk tuhle práci musí chtít dělat. Je zajímavá a dobrodružná. A hlavně má smysl,“ vysvětluje.

Banner Praha v plamenech.

Lukáš Král, který působí ve směně A na centrále, v roce 2010 spolu s kolegy vysvobodil dva mladé lidi ze zamřížovaného ohnivého pekla na Florenci. Letos zase zachraňoval desítky hostů z hotelu v Náplavní ulici. A i když je po 13 letech spousta věcí pro něj rutinou a i on se musí potýkat s nárůstem administrativy a tužšími předpisy, svoji práci by za žádnou jinou nevyměnil.

Podívejte se, co nejvíc Lukáše Krále překvapilo po přestupu k hasičům.

Josef Křen měl v roce 1984 po vojně a sháněl práci. S kamarádem šli po Sokolské ulici poblíž pražského náměstí I.P. Pavlova. „Hele vole, podívej. A kamarád ukazoval na nástěnku, kde byl chlap s hadicí. Šli jsme se tam zeptat a oni nám řekli, že budeme pracovat 24 hodin a pak mít dva dny volna. Řekli jsme si, že to je ono,“ vypráví Křen. Třiadvacetiletého Křena k požárníkům vzali, kamaráda ne. Tehdy tahle profese neměla moc uznání a respektu, v komunistickém tisku se o nich moc nepsalo a největší reklamu - negativní - požárníkům, byť dobrovolným, udělal Formanův film Hoří, má panenko. „Ten film se mi líbil, ale zkazil nám reputaci na padesát let.“

Josef Křen

Křen o hasičině v dětství nesnil. Ba naopak. „Nechtíc jsme s kamarádem podpálili sklep,“ říká s úsměvem. V prosinci 1984 bral svoji první výplatu - jako požárník s maturitou měl 1780 Kčs a příplatek 510 Kčs za pohotovost a noční. Měl skvělé nadřízené - mj. velitele družstva Jaromíra Peška (pozdější ředitel HZS Praha) či legendárního velitele směny Jana Havrdu. „Práce mě bavila, protože jsem měl kolem sebe skvělé lidi, adrenalin a dobrodružství.“

U hasičů je Josef Křen už 34 let. „Až v posledních letech jsem začal přemýšlet, zda neskončit,“ říká velitel směny B - tedy všech hasičů, kteří v onen den slouží. Křen velel napříkladpři obřím požáru Průmyslového paláce či vymyslel nasazení vrtulníku k hasení tržnice Sapa v roce 2008.

Martin Kavka

Podobná náhoda při výběru povolání hrála roli i u Martina Kavky. Po maturitě v ČKD otevřel Zlaté stránky a všiml si nápisu hasiči. Řekl si, že by ho to mohlo bavit, i když celá rodina je pošťácká. Po dvou letech jako výjezdový hasič dostal v roce 1995 nabídku na vyšetřovatele požárů. Nyní je vedoucím vyšetřovatelů a tiskovým mluvčím HZS Praha. Spolu s kolegou Radkem Kislingerem třeba přišli na to, co stálo za miliardovým požárem Průmyslového paláce.

  • 5Diskuse
Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz