* LN Překlad Klauna Šalimara trval poměrně dlouho. Proč?
Překlad nabral zpoždění v důsledku mých zdravotních potíží – extrémně namožené šlachy pravé ruky z klávesnice a myši. Nakonec mi s jeho dokončením obětavě pomohla kolegyně Zuzana Mayerová. Strhující román, odehrávající se převážně v Kašmíru a Los Angeles, představuje autora v jeho klasické podobě suverénního, vynalézavého vypravěče. Mimochodem, příznivce Rushdieho jistě potěší, že během pár měsíců vyjdou v reedici Děti půlnoci, které nedávno získaly cenu Best of the Booker.
* LN Jak to vypadá s dalšími svazky díla Vladimira Nabokova?
Zanedlouho vyjde román Mášeňka. Kniha z roku 1926 je autorovým vůbec prvním větším dílem, zahajujícím řadu rusky psaných románů berlínského období, a jeho tématem je emigrace, nazíraná jako ztráta domova a vědomí vlastní identity, kterou hlavní hrdina kompenzuje vzpomínkami na první lásku, Rusko a mládí.
* LN Co by mělo následovat?
Ještě do Vánoc bychom chtěli vydat Čaroděje, proslulý náčrt Lolity z roku 1939. Kniha vyšla téměř až po padesáti letech od napsání nejspíš ne proto, že ji autor s manželkou náhodou našli při probírání písemností, ale z toho důvodu, že společnost nebyla na otevřenost takového kalibru ještě připravena. Erotická novela s tématem pedofilie je malým literárním skvostem, mrazivě fascinujícím, uhrančivým. Z překládání ve mně zůstal úžas nad autorovou neopakovatelnou magií jazyka, ale i vzpomínka na pocit zvláštního, občas velmi fyzického odporu. Dílko je krátké, leč hutné. Rozhodně jsem rád, že už to mám za sebou, ačkoliv budoucím čtenářům už teď závidím.
