Cenzurnímu řádění televizních mravokárců, ne-li přímo pokrytců, tentokrát padl za oběť klip elektronické skupiny Vanessa Ahoj, chcípni, což je přitom pozdrav, který si oblíbila naše mládež, používá ho mezi sebou, ba někdy jím pozdraví i své rodiče. A přitom právě tato mládež nesmí v televizi jí především určený klip vidět. Naštěstí si ho může přehrát na internetu, což dělá stejně raději.
Také my jsme to udělali a byli překvapeni, podobně jako členové skupiny Vanessa, co jim to v té televizi vadí. Vždyť je to celé dosti nevinné. Odehrává se to v jakémsi temném prostoru, snad v nějakém hangáru, kde se perou dvě starší ženy oblečené do šatů, ve kterých vystupují tanečnice ve starších filmech z prostředí šantánu a varieté. Perou se dosti vážně, takže jim občas vyletí z pusy proud krve anebo snad i zuby, ale to z kinematografie také známe, takže není proč se pohoršovat. Do toho se otevírají dveře a do sálu vstupuje obtloustlý muž nepřívětivého zevnějšku. To je zpěvák, který se jmenuje Samir Hauser, muž s pestrou uměleckou i životní minulostí, jak jsme se informovali. Ve výrazu jeho tváře je znát nespokojenost až zhnusení. Asi se mu nelíbí úroveň předváděného ženského boxu.
Přitom na něj asi moc nevidí, protože má přes zorničky jakousi mázdru, snad oční chorobu, jak jsme to též viděli v některých filmech o exorcismu a podobných církevních záležitostech. Text, který zpěvák dosti hrubým hlasem přeříkává, není sice právě z nejněžnějších, ale nemá cenu zastírat, že odpovídá pocitům, které má občas člověk z naší doby, z druhých i sám ze sebe: například výzva „vykuchej se jako samuraj“ není k zahození. Doporučení provést seppuku má v písni i své logické zdůvodnění: „nahej v krvi jsi začal žít a nahej v krvi bys měl odejít.“ Na tom něco je.
V polovině klipu jsou boxující ženy zřejmě už dost unavené a odkrvené, proto nastupuje druhá atrakce, žena s tělem zápasnice sumo, která má na hlavě veselou prasečí masku. Žena je nahá a vypadá jak modelka z ateliéru Jana Saudka. Plazí se po podlaze a dělá různé směšné pohyby. Před ní se zjevuje muž v samurajské přilbě s velkým mečem – katanem, kterým švihá nad hlavou ženy – prasete. Do této trochu jakoby pitvorné scény stále promlouvá hlas ponurého slepého zpěváka, který popisuje duševní stavy jedince naší doby: „Tahle planeta je ti tak vzdálená, necejtíš se tady doma, nechodíš nikam, všechna naděje je jen mýtus, všechno je ubohost.“ To je, jak uznáváme, dosti přesné...
Není divu, že člověk s takovým pohledem na své okolí rád využije samurajových služeb a nastaví svou šíji svistu meče. Tvůrci klipu decentně neukazují setkání čepele s krkem a následný děj (gejzíry krve, praskání kostí, přetínání šlach, to celé zpomaleně), jak se to již obligátně děje ve světové kinematografii. Naši tvůrci si skromně a vkusně vystačí jen s dopadnutím skutečné prasečí hlavy na podlahu, kterou poněkud znečistí.
Děj klipu pak ještě pokračuje ne zcela jasnými výjevy, v nichž defilují málo oděné ženy. Zřejmě mají dokreslovat text, který pokračuje refrénem: „falický průvod smrti, obětování psychicky labilních žen“. Ty ženy mají kolem beder připevněný opasek s tím, čemu my vzdělaní lidé říkáme olisbos, že ano, a setkáváme se s tím třeba na antických vázách. Takových kulturních narážek je ostatně tento výtvor plný.
Velmi se proto divíme, co kdo může proti takovému svěžímu dílku mít. Je to vhodné pro chvíle sváteční pohody a k bohatě prostřenému stolu.
