Cvičení budoucnosti z minulosti. Tak zní reklamní charakteristika chi-toningu, který dorazil zhruba před rokem a půl do Česka. Letos začíná ovládat tělocvičny nejen pražských fitnesscenter. Kombinuje v Česku staré známé – jógu, pilates a „pět Tibeťanů“. Tibetský je například cvik, kdy se postavíte do jakéhosi mostu, zatnete břišní svaly a pomalu zvedáte jednu a druhou nohu ke stropu. Já osobně při něm pravidelně chytám křeč do lýtek.
Jde o cvičení, které má vyladit (toning) naši vnitřní energii (chi). „Chi-toning je však otevřený pro každého, nikdo se ho nemusí bát. Nemusí mít strach, že by ho nezvládl, nebo co tam chodí za lidi, s jakými vlasy nebo svaly,“ říká lektorka chi-toningu v síti posiloven World Class šestadvacetiletá Zuzana Koláriková, milá hnědovláska, která předcvičuje i aerobik. A dodává: „K józe se váže i filozofie, jogíni pomalu mění své stravovací návyky, určitě by nešli do posilovny nebo třeba na cycling. Kdežto na chi-toning klidně přijdou lidi rovnou z posilovny, kde zvedali činky, a teď se chtějí ještě hodinu zklidnit. Je to úplně přirozené cvičení.“
Je pravda, že málokterá sestava cviků v tělocvičně nadchne okamžitě. Chi-toning ano. „Je to úplně super,“ říkala mi kamarádka po naší první hodině cvičení. Východní filozofii z plného srdce nenávidí a při slovu buddhismus začíná dštít síru, pilates jí prý lezou na nervy a józe se vyhýbá. Chi-toning má své kouzlo a slova Zuzany Kolárikové potvrzují všichni, kdo se mnou na hodiny více či méně pravidelně chodí. „Netočí se mi tak hlava jako na power józe,“ říká blonďatá Katka. „Nebolí mě za krkem, to občas z jógy mívám a hlavně mám pocit, že opravdu makám,“ dodává dlouhovlasá Zuzka.
Kdo čeká, že se zapotí tolik jako na aerobiku nebo boxu, bude zklamaný. Chi-toning totiž patří do stále populárnější rodiny body/mind (tělo/duše) cvičení – tepová frekvence při nich rozhodně nevyletí do závratných výšin. „Ale určitě se zrychlí metabolismus. Kdyby chtěl někdo hubnout, doporučila bych mu tak třikrát týdně nějaké kardiocvičení v posilovně nebo venku a dvakrát třikrát do týdne právě chi-toning,“ říká Zuzka Koláriková.
Ten nápad měla Němka Anette Alvaredová, fyzioterapeutka cvičící i pilates. A byl jako všechny dobré nápady jednoduchý: vytvořila variabilní systém cvičení (každý cvik má stejně jako v józe nebo pilates několik variant od celkem jednoduché až po složitou). Posiluje se (stejně jako při pilates) hlavně střed těla, tedy břicho a záda.
Hodinou se prolíná jógový pozdrav Slunci – nejrůznější typy úklonů s tricepsovým klikem a tzv. střechou (ruce a nohy jsou na zemi, paty se tlačí do podložky, kostrč ke stropu). Zatímco v power józe musíte pozdravy Slunci opakovat někdy až do úplného vyčerpání (lidem s nižším tlakem se pak motá hlava), v chi-toningu se můžete v každé z pozic zastavit a procvičovat konkrétní partii těla – třeba jen paže a hrudník pomocí kliků.
Jak jsme narostli
Jiným rozdílem oproti józe je to, že nikdo nemusí dlouho stát v poněkud nepřirozených pozicích „bojovníků“ s pokrčeným kolenem a vytočeným chodidlem – mě z nich začne po chvíli bolet buď levé koleno, nebo pravý kotník. „Samotná power jóga je náročná, ne každý klient ji zpočátku zvládne,“ charakterizuje Zuzana Koláriková rozdíly mezi cvičeními, „hlavní zásadou chi-toningu je navíc to, že člověk má cvičit tak, jak přirozeně narostl – jak stárneme, získáváme nejrůznější zlozvyky, které bychom měli odbourávat. Ženy často stojí tak, že vytáčejí bok dopředu, jedno rameno míváme výš od nošení kabelek. A pomocí chi-toningu vylepšíme držení těla. To je základ.“
Důležitým momentem cvičení jsou sestavy balančních cviků, nejrůznější varianty stojů na jedné noze. „Díky balančním pozicím poznám, jak se lidé soustředí sami na sebe, nemůžete myslet na něco jiného jako třeba při běhání, v tu chvíli byste totiž upadli,“ popisuje Zuzana Koláriková část hodiny, která mi přijde snad nejtěžší.
Stejně jako v pilates se při chi-toningu posilují pomocí nejrůznějších typů rolování hluboké břišní svaly. Hodina pilates s množstvím nejrůznějších cviků může přijít zejména někomu, kdo s cvičením začíná, těžká. V pilates je také jiný základní postoj: kotníky a kolena se táhnou k sobě, špičky naopak od sebe. Během chi-toningu se stojí s nohama na šířku pánve, tak jak vyrostly z kyčlí. Stejně tak lopatky netáhneme k sobě, ale naopak dolů, „do kapes“. „Chi-toning není nic nového,“ vysvětluje Zuzana Koláriková, „základní myšlenka všech body/mind cvičení je pevný střed těla, dlouhá páteř, otevřená ramena.“
Zuzana Koláriková nikdy neměla problémy s nadváhou, ale i tak ji cvičení nejen dobře naladí, ale přináší také změny postavy: „Výsledky cvičení chi-toningu na mě byly vidět už zhruba po třech měsících. Ale cvičila jsem intenzivně – rozhodně jsou vidět změny na rukou, břiše a hlavně v držení těla.“
Chi-toning, alespoň pro mě, je zkrátka zábava. Rozhodně nejde o nějaké válení na podložce a protahování – občas zaslechnu podobné názory v dámské šatně. Cviky vypadají možná na první pohled jednoduše, ale když se cvičí správně, každý se při nich celkem nadře. Ale na rozdíl od běhání se ani chvíli nenudí.
