„Jelení říje a tok tetřeva jsou vrcholným zážitkem, který dnes můžete ve zvířecí říši vyfotit,“ říká fotograf Lidových novin Dan Materna. V šumavských lesích strávil tři dny, vstával před třetí ráno as dlouhým objektivem čekal na tetřeva. Nakonec se dočkal.
Tetřev hlušec je v Česku na seznamu kriticky ohrožených druhů. Jediná přirozená populace hrabavého ptáka se vyskytuje už jen na Šumavě. „Tetřev toká brzo ráno, ještě za tmy, což je výhoda, protože ještě nejsou slyšet zpěvní ptáci. Na rozdíl od tetřívka toká velmi potichu, takže je v tuhle dobu krásně slyšet,“ popisuje Materna. „Je poměrně složité a vlastně tak trochu dobrodružné se k němu dostat. Musíte stát nehybně. V určité fázi toku tetřev prakticky neslyší, proto má také přívlastek hlušec. Když tahle fáze přijde, stihnete udělat třeba dva kroky a přiblížit se. Dostáváte se k němu přískoky,“ říká fotograf.
Přibylo kohoutů, ubylo slepic
Na Šumavě žije nyní kolem pětistovky ptáků. Národní park tady společně s Národním parkem Bavorský les před pěti lety provedl monitorování tetřevů. Tehdy poprvé pomocí sběru trusu, do té doby se jejich počet odhadoval na základě pozorování na tokaništích. Díky sběru trusu a jeho následné genetické analýze jsou čísla přesnější. Stejný monitoring proběhl v rámci česko-bavorského projektu i loni. Výsledky ještě nejsou zcela hotové, ale už teď z nich vyplývá, že populace za posledních pět let zůstala téměř stejná, na obou stranách hranic je dohromady mezi 490 a 550 jedinci.
  |
„Z genetické analýzy lze zjistit nejen to, že jde o rozdílné jedince, ale i zda jsou příbuzní, jaké mají pohlaví, a díky hladině stresového hormonu lze určit i to, jak jsou ovlivnění kvalitou biotopu, tedy turismem či intenzivním lesnictvím,“ řekl LN náměstek ředitele Národního parku Šumava Martin Starý. Přestože ptáků je v podstatě stejný počet, k dílčím změnám přece jen došlo – oproti minulému šetření přibylo v populaci kohoutů a ubylo slepic. „Samců je podle posledních výsledků dvakrát až třikrát větší podíl než samic,“ dodává Starý.
Maternovi se podařilo tetřeva vyfotit i díky vstřícnosti myslivců, kteří mu poradili, kde mají tetřevi tokaniště. A ta jsou i mimo území národního parku. Na jaře se na tokaništích ptáci slétají za účelem rozmnožování. Pokud místo není nijak narušené, zůstává stejné, tetřevi se totiž vracejí do téže lokality dokonce i po staletí. „Člověk musí být hlavně opatrný, aby je nevyplašil,“ líčí fotograf.
V Česku byl dlouho rozšířený
Tetřeva hlušce ohrožuje několik faktorů. „Má velmi specifické nároky na prostředí, ve kterém žije. Je obyvatelem horských smrčin, potřebuje velmi světlé, řídké, přirozené smrčiny, které jsou na Šumavě v nejvyšších polohách. I to je jeden z důvodů, proč vymizel. Dříve byly lesy mnohem řidší,“ líčí Starý. Tetřevi jsou ale velmi citliví i na stres, vadí jim blízké turistické stezky. „Jsou na stres hodně náchylní, což se projevuje mimo jiné i ve velmi obtížném umělém odchovu,“ popisuje Starý. Vystresovaný tetřev může dostat i infarkt.
Fotograf Lidových novin Dan Materna.
Tetřev přitom v Česku dlouho platil za rozšířeného ptáka. Od počátku 19. století ho hojně lovila šlechta a tetřev se řadil mezi vysokou zvěř – historicky se totiž zvěř dělila podle toho, kdo ji směl lovit. Opeřenec začal z českých lesů mizet v 50. letech 20. století. Lovit se přestal v roce 1979.
Slavným se stal spolu s datlíkem tříprstým i díky prezidentovi Miloši Zemanovi, který ho měl na mušce – té pomyslné – už několikrát. Tetřev a datlík jsou podle Zemana považováni za nejdůležitější obyvatele Šumavy. Před sedmi lety si tetřeva vypůjčili na transparent aktivisté. S jeho fotkou a nápisem „Neberte mi můj domov“ demonstrovali proti kácení stromů v chráněných oblastech národního parku.
