Ve včerejších Lidovkách se kolega Kaiser pouští do Cyrila Svobody jako do symbolu lidoveckého prospěchářství. Skáče tak na špek paní Michaele Šojdrové, úřadující šéfce KDU-ČSL, která se tváří, jako by odstřižení Cyrila Svobody od strany zaručovalo volební triumf a návrat strany na politické výsluní.
Svoboda jistě není zanedbatelnou kapitolou v rozsáhlých dějinách lidoveckého oportunismu, avšak proti například Jiřímu Čunkovi, který svým lpěním na ministerské sesli poškodil stranu zdaleka nejvíc, je roztomilým popletou. Paní Šojdrová se útokem na bývalého předsedu a svého stále ještě stranického bratra sama též hlásí o zápis do zmiňovaných dějin lidoveckého oportunismu. V paláci Charitas by měli přestat dumat, kdo z bratrů a sester je poškozuje více, a začít hledat, co by mohli voličům nabídnout.
Že povodně a jiné živelní katastrofy jsou politickou příležitostí, je notoricky známé. Avšak i vítěznou smeč lze zkazit. Na otázku televizní moderátorky Jak konkrétně teď váš úřad pomáhá lidem a co chystáte na nejbližší hodiny? odpověděl v sobotu večer liberecký hejtman Stanislav Eichler (ČSSD): „My jsme monitorovali celou situaci již od rána, já jsem zde v Chrastavě byl již dopoledne, dokonce sám jsem byl vodou uvězněn na místním náměstí a nakonec nezbývalo než abych prošel tou valící se vodou po pás alespoň k nejbližší komunikaci a dostal se zpět na krajský úřad, kde zasedl krizový štáb a po obědě jsme vyhlásili stav ohrožení pro celý Liberecký kraj...“ V Liberci, kde shodou okolností suplující chlívkař pobýval, se Eichlerovi spoluobčané uchylovali zpravidla k jednoslovným komentářům, z nichž nejmírnější bylo chudák.
To Radku Johnovi (VV) povodně vysloveně sluší, ne že by konečně přestal mluvit jako televizní celebrita, ale jeho vyjadřovací manýra se v povodňovém kontextu jeví jako užitečná. Vedle suchopárných a věcně se tvářících politiků je Johnův hysterický projev plný přídavných jmen funkční, zvláště nabádá-li obyvatelstvo k tomu, aby poslouchalo pokyny hasičů a záchranářů. Jeho Nováci téhle řeči rozumějí. Časopis Respekt ve svém nejnovějším čísle vyjadřuje v rubrice Respekt/despekt obdiv místní organizaci ČSSD v Harrachově za to, že se sama rozpustila, a sice proto, že nechtěla být spojována s okresním šéfem kakaovým Michalem Krausem, jenž participoval na dotačních čachrech v Harrachově. Co je respektováníhodného na tom, že politikové utečou v obavě před „volební sebevraždou“? Nebylo by snad více hodno obdivu, kdyby se harrachovští socani pokusili ve svých spoluobčanech vzbudit důvěru, třeba tím, že by dokazovali, že s Krausovými kšefty nemají nic společného? Je snad respektováníhodné, když se politici vyhnou volbám, které podle všeho mají prohrát? Není tenhle postup náhodou daleko pohodlnější než vystoupit proti mocnému a nechvalně známému papalášovi?
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA komentátor LN, Autorem rubriky mimořádně není Petr Kamberský
