Lidovky.cz: K středověkým trestům v Tibetu podle pana prezidenta patřilo například vylupování oči. Jaké tresty hrozily za vážnější zločiny na území Česka?
Středověké právo bylo kruté i u nás. K různým skupinám obyvatel se v něm ovšem přistupovalo různě. Kruté nebyly jen tresty, časté ukládání trestu smrti u nižších vrstev společnosti zpravidla spojené s dlouhým bolestivým umíráním, s předchozím mučením či mrzačením, ale i některé důkazní procedury tzv. iracionální důkazní prostředky: ordály (pozn. boží soud), později tortura.
Prezidentův výrok o Tibetu„Tibet ve středověku byla země ovládaná lámaistickým duchovenstvem. Byla to země klášterů, země mnichů – a těmto mnichům, kteří sami nepracovali, sloužili Tibeťané. Byli zakováváni do okovů a za vážnější prohřešky jim byly vylupovány oči. Jestliže toto považujete za demokratickou společnost, pak já opravuji a říkám, že toto je částečně feudální a otrokářská společnost. Společnost, které Masaryk říkal teokracie, tedy vláda kněží,“ citoval prezidenta Zemana server Novinky.cz. |
Předpokládám však, že o středověkém tibetském právu pan prezident nehovořil pro samotný středověk, ale proto, že ve východních oblastech, zejména pokud nebyly v intenzivním styku s evropskou civilizací, podstatné prvky středověkých náboženských právních systémů přežívaly a přežívají až do doby moderní.
Lidovky.cz: Jakou roli hrála v právním středověkém systému církev a kněží?
Odpověď na tuto otázku by měla být daleko obšírnější, protože role církve a kněží se nedá vysvětlit jednoduše, byla ambivalentní. Církev na počátku středověku nesporně přispěla ke kultivaci pohanských právních řádů. Na druhé straně v této době při prosazování křesťanství nechala pohany či odpadlíky krutě trestat. Církev také zpočátku prosazovala ordálovou praxi (u ordálů asistovali kněží), pak se však zasloužila o to, že se tyto kruté procedury přestaly používat. A mohl bych pokračovat ... Církev prostě patřila ke kruté středověké společnosti se vším všudy.
Lidovky.cz: Podle pana prezidenta panovala v Tibetu feudálně otrokářská společnost, jaká panovala v té době u nás?
Tento pohled akcentuje ekonomický fundament společnosti. Když vyjdu z použitých „nálepek“ pro jeho pojmenování, šlo u nás o společnost feudální. Byla to společnost, v níž se u nás a prakticky v celé Evropě společenské postavení odvíjelo především od míry pozemkového vlastnictví. Vlastnictví půdy zaručovalo privilegované postavení ve společnosti. Závislé obyvatelstvo bylo ve svých právech výrazně omezeno, ale nebylo jich zcela, resp. téměř zcela, zbaveno, jako tomu bylo ve společnosti otrokářské.
Lidovky.cz: Podle pana prezidenta panovala v Tibetu teokracie, vláda kněží (pozn. red. pan prezident myslel pravděpodobně klerokracii). Jak byla církev propojena se státem na území Česka?
Propojení státu a církve u nás rozhodně nebylo tak intenzivní jako v Tibetu. Středověk je pojem poměrně široký, ale když se zaměříme na jeho vrcholnou fázi, můžeme uspořádání státu zemí Koruny české označit za stavovskou monarchii. V ní stát na čele panovník a spolu s ním se na moci podílely privilegované vrstvy společnosti (pozn. stavy), a v rámci nich zejména vysoká šlechta a církevní hodnostáři. Svůj vliv uplatňovali prostřednictvím stavovského sněmu, členství v královské radě a výkonu vysokých státních úřadů.
