* LN Od obří revize tuzemských přechodů pro pěší, kterou jste vedl, uběhl rok. Navrhovali jste tehdy stovky přechodů zrušit, tisíce dalších pak různými způsoby opravit. Jak se za tu dobu změnila situace?
Zatím jsme úspěšní zhruba ve dvaceti procentech. V praxi to znamená, že v pětině případů, kdy jsme namítali nějaké pochybení u přechodů, už došlo k nápravě.
* LNA takový výsledek vás uspokojuje?
To samozřejmě ne, budeme se snažit, abychom prosadili svou i u dalších přechodů.
* LN Na čem to zatím nejčastěji ztroskotává?
Při jednáních se zástupci krajů a obcí nejvíce vymlouvali na nedostatek peněz. Tedy vymlouvali - asi jim skutečně chybí. Nebo spíše je to tak, že mají jiné priority. O dotace, na které by měli nárok, moc nežádají. Asi se bojí toho papírování.
* LN Naznačujete, že nechtějí investovat do preventivních opatření?
Je to v lidech, každý kraj má rozdílný přístup. Někdo na nás kouká jako na policajty z minulých dob a vůbec si neuvědomuje, že máme společný cíl - chránit bezpečí účastníků provozu. Zdaleka nejde jen o chodce. Každá nehoda je tragédií i pro řidiče, který se často z následků, jež zavinil, jen těžce sbírá.
* LN Kraje však razí teorii, že lépe špatné „zebry“ než vůbec žádné. Souhlasíte?
To odmítám. Už dříve jsem navrhoval, ať v republice snížíme počet přechodů tak, aby zůstaly jen ty, které lidi skutečně chrání. A ne aby se člověk bál přejít, zda ho něco nesmete.
* LN Jak můžete na kraje tlačit, aby vyhověly vašim požadavkům?
Moc silné páky nemáme, to uznávám. Obrátil jsem se na příslušné lidi na ministerstvu, aby se pokoušeli regionální politiky přesvědčit o důležitosti renovace přechodů.
* LN Ztotožňujete se tedy s názorem, že tuzemské přechody jsou desítky let za zahraničními?
Dá se to tak říct. Už když jsem před pětadvaceti lety jel do Slovinska k moři, zůstal jsem v šoku nad jejich úrovní přechodů. Už tenkrát měli takové vymoženosti, o kterých dodnes bohužel jen sníme.
