Podobné částky v řádu desetitisíců až statisíců korun přitom stojí republiku i vymáhání dalších, zejména církevních památek, které po roce 1990 začaly ve velkém mizet z Česka do zahraničí a nyní se objevují na aukcích či ve starožitnictvích. Zástupci církve jsou proto přesvědčeni o tom, že kdyby stát zpřísnil legislativu v oblasti krádeží kulturního dědictví a investoval více do potírání tohoto druhu kriminality, mohl by nakonec ušetřit. Navíc by pomohl zachránit alespoň ten zbytek církevních uměleckých předmětů, které v Česku ještě zůstaly.
„Já mám bohužel stále pocit, že v České republice se i z hlediska veřejného mínění mnohem přísněji posuzuje třeba krádež auta než odcizení vzácné a nenahraditelné kulturní památky,“ řekl LN diecézní konzervátor Arcibiskupství pražského Vladimír Kelnar. Kdyby se podle něj státní orgány více snažily dostat zpět do země alespoň tu část odcizených památek, kterou se podařilo nalézt v zahraničí, mohlo by to odradit zloděje i překupníky.
V Česku zmizelo od roku 1990 z kostelů a kapliček přes milion uměleckých předmětů, což nemá v žádné jiné evropské zemi obdobu. Ministerstvo kultury tvrdí, že se o navrácení kradených památek z ciziny snaží maximálně. Jenže ani když je ČR členem Evropské unie, není údajně návrat ukradené památky z jiné země EU nic jednoduchého.
„V zahraničí byly nalezeny stovky takových kulturních statků, navrátit se k dnešnímu datu podařilo desítky z nich,“ řekla LN mluvčí ministerstva kultury Eva Tichá.
Vymáhání je totiž podle ní prakticky vždy spojeno se soudním řízením v příslušné zemi, dokazováním původu uměleckého předmětu i spory o to, jakým způsobem se předmět dostal například do aukce nebo ke starožitníkovi.
To je příklad Madony z Choliny, objevené u vídeňského starožitníka Kolhammera. Z vyšetřování vyplynulo, že starožitník koupil sochu od překupníka v Innsbrucku, devadesátiletého, několikrát soudně trestaného muže, který svou živnost provozoval v bytě. Přesto Kolhammer žádal u soudu náhradu škody, protože předmět údajně nabyl v dobré víře, že se nejedná o kradené zboží.
I když soud po dvou letech starožitníkův nárok neuznal a socha se v roce 2008 vrátila do Česka, za právní služby zaplatilo ministerstvo kultury 500 000 korun.
„Nyní vedeme třeba v Rakousku a Nizozemsku další soudní řízení s odhadovanými náklady v řádu statisíců,“ uvedla Tichá.
Od roku 2003 stálo vymáhání ukradených památek ze zahraničí české daňové poplatníky už několik milionů korun.
Podle diecézního konzervátora Kelnara se však jen cena Madony z Choliny pohybuje v milionech.
„Jsem přesvědčen o tom, že vymáhání ukradených předmětů by mohlo být důslednější a účinnější, opačným směrem by památky šly určitě rychleji,“ tvrdí Kelnar.
Církev podle něj nemá peníze na to, aby odcizené předměty vymáhala sama nebo dokázala zloděje zastavit. „Pomohly by také přísnější postihy, protože mnozí zloději památek odcházejí od soudu s mírnými, či dokonce podmíněnými tresty,“ uvedl Kelnar.
Policie vidí potíž také v tom, že soudní znalci v oboru starožitnictví často velmi podhodnocují hodnotu kradených věcí, což ovlivňuje výši trestu.
„Je to kvůli tomu, že soudním odhadcem v této oblasti se může stát prakticky kdokoliv. Příslušné písemné zkoušky dělá doma, takže si odpovědi na otázky může třeba opsat z internetu,“ řekla LN mluvčí kriminální police Pavla Kopecká. Policisté proto podle ní vítají návrh ministerstva spravedlnosti, který počítá s přísnějším výběrem soudních znalců i postihy za jejich případnou špatnou práci.
***
V Česku zmizelo od roku 1990 z kostelů a kapliček přes milion uměleckých předmětů
