„Bylo nesporně prokázáno, že v ústavu bylo volné místo tiskového mluvčího, které bylo účelově obsazeno jiným zaměstnancem. Takové jednání nepožívá ochrany zákoníku práce,“ konstatoval předseda odvolacího senátu René Fischer. Upozornil, že Herman má jak vysokoškolské vzdělání, tak i bohatou předchozí praxi na pozici mluvčího České biskupské konference, a je tak zřejmé, že post mohl zastávat. Tím, že mu jej ústav nenabídl, porušil svou zákonnou povinnost.
Herman se na soudy obrátil poté, co byl v dubnu 2013 sesazen z funkce ředitele ústavu a současně i propuštěn. Bránil se jak proti odvolání z funkce, tak i proti výpovědi z pracovního poměru. Zatímco výpověď podle soudů v pořádku nebyla, odvolání ano, protože rada ústavu měla k tomuto kroku kompetence.
ÚSTR tvrdil, že po odvolání z čela ústavu neměl pro Hermana žádné místo, které by v souladu se zákoníkem práce odpovídalo jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Post mluvčího mu prý nemohl nabídnout, protože instituce už v té době měla uzavřenou smlouvu se současným mluvčím Pavlem Ryjáčkem.
Právnička ústavu Eva Jandová navíc poukazovala na to, že by bylo absurdní zaměstnat jako mluvčího právě Hermana, který ihned po svém odvolání začal proti instituci aktivně vystupovat v médiích. „Porušil tím vnitřní směrnice ústavu, etický kodex, organizační řád a ostatně i zákoník práce, který říká, že zaměstnanec má povinnost určité loajality vůči zaměstnavateli,“ podotkla.
Ministr už dříve uvedl, že mu nejde o peníze, ale o princip a spravedlnost. Žalobou prý usiloval o to, aby soud jednoznačně řekl, že byl porušen zákon.
