PRAHA Tolik entuziasmu v tak pokročilém věku, musí přijít na mysl každému, kdo se setká s „poslední pražskou německy píšící autorkou“ Lenkou Reinerovou. Pak už ani nemůže příliš překvapit, že v dosud poslední knize Čekárny života (2007) si prozaička dokonce položila tuto otázku: „A co budu dělat, až umřu?“
Zatímco mnozí autoři se k oficiálnímu publikování vrátili po roce 1989, Lenka Reinerová opravdový „reunion“ zažívá teprve od začátku nového tisíciletí, kdy nakladatelství Labyrint vsadilo právě na nálepku „poslední pražské německy píšící autorky“. V rozhovoru pro LN Lenka Reinerová podotkla: „Lidé se vždycky podivovali, proč píšu jazykem vrahů mých blízkých, ale jazyk za to přece nemůže.“
Prozaička debutovala v roce 1956 knihou Hranice uzavřeny, v roce 1969 vyšla kniha Barvy slunce a noci, načež následovala dlouholetá nucená pauza. Teprve v roce 1991 mohla autorka publikovat česky knihu Sklo a porcelán. V novém tisíciletí pak vyšly prózy Kavárna nad Prahou, Všechny barvy slunce a noci, Vůně mandlí či Praha bláznivá.
Na adresu české metropole v posledně jmenované próze autorka poznamenává: „Té směsi skutečného a skutečně neskutečného, s níž se tu člověk setkává na každém kroku, pokud ji dokáže vnímat. Od legendárního homunkula Golema přes Kafku a dobrého vojáka Švejka až k disidentovi a autorovi absurdních dramat Václavu Havlovi, který jednoho dne usedl na hradě českých císařů a králů.“
Lenka Reinerová vždy zdůrazňuje, že je vypravěčkou, nikoliv spisovatelkou. V knihách se povětšinou věnuje situacím, které zažila na vlastní kůži. A její prózy jsou skutečně spíše svědectvím o pohnutém životě v „divném 20. století“ než svrchovanými uměleckými díly. Způsob vyprávění je totiž často poněkud rozvolněný - jako by před vyzněním díla dávala přednost jeho schopnosti komunikovat se čtenářem.
Vedle osobních prožitků se Lenka Reinerová také vrací ke slavným německy píšícím Pražanům v čele s Egonem Erwinem Kischem, s nímž ji pojilo přátelství. Ne náhodou se v meziválečné době spisovatelé tolik sdružovali - byla to doba levicového poblouznění...
