UKÁZKA Z KNIHY O VĚDĚ
Jestliže keltské umění představuje složitý systém idejí a víry, pak můžeme tvrdit, že rozšíření předmětů zdobených v duchu keltského umění musí do jisté míry vymezovat oblasti, kde lidé určitému náboženskému systému rozuměli a dané náboženství praktikovali.
Realita je ale složitější. Předměty z okruhu keltského umění měnily své majitele v rámci cyklické výměny darů, až nakonec zcela opustily kontext, v němž byl jejich význam znám. Bronzová mísa nemůže v Polsku (anebo zdobený meč ve středním Španělsku) znamenat nic víc než jen cestu předmětu z jednoho světa do světa jiného prostřednictvím směny.
Jestliže se však místní řemeslníci naučí vyrábět tytéž nebo podobné předměty s využitím týchž motivů anebo se tyto předměty a motivy naučí podobným způsobem interpretovat, pak můžeme oprávněně předpokládat, že se podařilo přenést též minimálně něco z hodnotového systému.
Centrum raně laténského vývoje se nachází v oblasti kolem Marny a Moselly - a právě zde a patrně též v Čechách začalo stěhování obyvatelstva. Ze studia keltských hrobů v údolí Pádu vyplývá, že si různé kmenové skupiny podržely pohřební tradice, jež si přinesly ze své domoviny. Cenomanové a Senonové si s sebou přinesli tradice z oblasti kolem Marny, zatímco pohřební tradice Bójů se i nadále v mnohém podobaly pohřebním tradicím známým z Čech. V tomto směru máme dost archeologických důkazů na to, abychom mohli prohlásit, že migrující obyvatelstvo si s sebou přinášelo značnou část své kulturní výbavy.
Cesta maďarských mečů Studium raně keltského období navíc ukazuje, že přistěhovavší se řemeslníci přejímali ideje řecko-etruské kultury a přenášeli je zpátky na sever, kde jimi byly obohacovány umělecké školy zaalpské oblasti.
Přesuneme-li se dále na východ, na Moravu, do Zadunají, zjistíme, že i tam jsou hojně rozšířeny hřbitovy s přejatými laténskými prvky. Meče jsou tu běžné a místní řemeslníci zde při zdobení pochev mečů vytvářeli originální vzory. V rámci hlavního proudu laténského kulturního vývoje je tato výzdoba natolik svébytná, že kunsthistorici hovoří o „stylu maďarských mečů“.
I u jiných skupin artefaktů platí, že předměty nalézané na nesmírně rozsáhlém území - v centru laténské zóny i ve východních oblastech - se navzájem značně podobají. V hrnčířství může být příkladem obliba elegantních džbánů s působivým designem, vyráběných na hrnčířském kruhu. Ačkoli se zde setkáváme s řadou regionálních stylů, překvapivý je především fakt, že výrobky z oblasti kolem Marny, jež je domovinou těchto džbánků, a výrobky z Transylvánie se v hrubých rysech shodují. Komunity vzdálené od sebe 1500 kilometrů tím dávaly najevo své totožné preference v oblasti hmotné kultury.
Z archeologických dokladů dosti jasně vyplývá, že soubor laténských kulturních znaků byl přijat, osvojen a zachováván v širokém středoevropském pásu. Je však těžké říci, do jaké míry to bylo důsledkem rozsáhlých přesunů obyvatelstva. Je relativně jisté, že z jádra laténské oblasti vycházel jistý proud lidí. A protože údolí Dunaje bylo v té době poměrně hustě osídlené, je pravděpodobné, že nově příchozí zde byli početně v menšině. Jestliže tomu tak skutečně bylo, potom je o to pozoruhodnější, že se soubor kulturních znaků přinesený migranty stal dominantním.
Knihu Barryho Cunliffa nazvanou Keltové vydalo nakladatelství Dokořán. Text vybrala redakce LN.
