Chemik by řekl, že mýdlo tvoří sodné nebo draselné soli vyšších karboxylových kyselin. Co to ale znamená? Abychom mohli odhalit podstatu mýdla, bude nejlepší, když se zaměříme na to, jak mýdlo vyráběli naši předkové. Základní ingrediencí byly běžně dostupné tuky (lipidy). Tyto látky mohou mít živočišný nebo rostlinný původ a liší se také svým skupenstvím. Mezi pevné živočišné tuky patří například sádlo, naopak klasickým kapalným tukem jsou rostlinné oleje (palmový, olivový či řepkový).
Každý tuk se skládá z tzv. vyšších karboxylových (mastných) kyselin a glycerolu. Člověk poznamenaný reklamou si možná vybaví pojmy jako nasycená či nenasycená mastná kyselina. Nenasycené mastné kyseliny mají totiž blahodárné účinky na náš organismus a tak jsou často zmiňovány právě v reklamách na tuky (mezi ně se řadí například i margaríny).
Vraťme se ale zpět k mýdlu. Aby z tuku vzniklo mýdlo, je nezbytná ještě jedna sloučenina – hydroxid sodný. Naši předkové by jednoduše řekli, že potřebují louh. Je to zvláštní, ale mýdlo skutečně vzniká reakcí mastných tuků s žíravým louhem. Jde tedy o látky, které byste k čištění a mytí svého těla použili asi jen stěží.
Při procesu tzv. zmýdelňování dochází k reakci mezi vyššími karboxylovými kyselinami a hydroxidem sodným. Výsledkem je mýdlo (směs sodných solí vyšších karboxylových kyselin), vedlejším produktem pak glycerol (lidově glycerin), což je chemická látka olejovité povahy, která se používá například v kosmetice.
Pokud byste si rádi připravili mýdlo doma, nebudete potřebovat nic jiného než to, co bylo uvedeno výše. Tedy nějaký tuk a čistý hydroxid sodný, který seženete v drogerii (používá se v podobě drobných peciček či kuliček jako čistič odpadů). Pozor na žíravinu Nezapomeňte však na to, že je to žíravina! Proto experimentujte s touto látkou s největší ostražitostí, v zástěře, gumových rukavicích a s ochrannými brýlemi. Rovněž je potřeba dodržet přesné poměry všech látek, jinak byste mohli vyrobit mýdlo s nadbytkem hydroxidu, které by mohlo škaredě poleptat vaši pokožku.
Připravte si 370 ml destilované vody, 100 g vepřového sádla a 13,5 g hydroxidu sodného. Nalijte vodu do nerezového hrnce a opatrně v ní rozpusťte hydroxid sodný (přidávejte po malých dávkách hydroxid do vody, ne naopak!). Rozpouštění můžete urychlit mícháním plastovou lžičkou. Při rozpouštění se voda může poměrně dost zahřát, proto buďte opatrní. Mezitím si odvažte do druhého hrnečku vepřové sádlo. Jakmile je všechen hydroxid rozpuštěný, ohřejte roztok na teplotu 45 až 50 °C. Na stejnou teplotu zahřejte i vepřové sádlo, které se díky tomu rozpustí a přejde v kapalinu. Poté nalijte sádlo do roztoku hydroxidu sodného a vzniklou směs intenzivně míchejte alespoň 15 minut. Míchání by mělo urychlit reakci a směs by měla zhoustnout.
Můžete použít také ruční tyčový mixér (z nerezu či plastu), který míchání značně urychlí. Pracujte ale skutečně obezřetně a nezapomeňte, že ve směsi je stále přítomen žíravý hydroxid sodný! Pokud vám směs vystříkne ven, vše důkladně otřete a použité nádobí po skončení experimentu dobře umyjte. Jestliže budete směs míchat pouze občas a ručně, je nutné počítat s tím, že reakce může probíhat po řadu hodin. Při míchání směs postupně houstne, a objevují se v ní první částečky mýdla. Ideální stav nastává tehdy, pokud směs přejde ve vláčnou kaši.
Zahuštěnou směs poté nalijte do menší plastové mističky. Můžete k ní přidat i nějaké vonné látky, například kousky citronové kůry apod. Mýdlo by mělo nejen čistit, ale také příjemně vonět! Poté uzavřete krabičku víčkem a ponechte v klidu při pokojové teplotě po dobu jednoho až tří dní. V tomto čase bude ještě pozvolna probíhat zmýdelňování a mýdlo začne tuhnout. Tím však celý proces výroby nekončí. Vyklepněte ztuhlé mýdlo z krabičky a ponechte ho po dobu asi jednoho týdne odpočívat na vzduchu. V případě, že si vyrobíte velký blok mýdla, je dobré nakrájet ho na silnější proužky.
Doba „odpočinku“ je pro mýdlo velice důležitá. Čerstvé mýdlo je totiž silně zásadité a mohlo by mít podobně jako louh žíravé účinky. Jeho zásaditý charakter se však díky dobíhající reakci časem postupně snižuje a mýdlo se stává přijatelnější pro pokožku.
Pokud se chcete o zásaditosti vyrobeného mýdla přesvědčit, což vřele doporučuji, pak si kupte tzv. lakmusové papírky (mají je ve vybavenějších drogeriích). Smočený papírek přiložte na mýdlo a jeho barvu porovnejte s přiloženou barevnou stupnicí. Zásaditost mýdla by se měla pohybovat v rozmezí pH 7–8, což znamená, že je mýdlo neutrální nebo jen mírně zásadité. Takového mýdla už se bát nemusíte, naopak vám jeho použití určitě prospěje!
***
Ve stopách starých Sumerů Tajemství výroby mýdla odhalili lidé tři až čtyři tisíce let před naším letopočtem. Jeho blahodárné účinky znali už staří Sumerové a Babyloňané. Nyní je můžete napodobit a z vepřového sádla si uvařit svoje vlastní mýdlo.
O autorovi| JAN PÍŠALA, Autor je chemik a pracuje ve Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně
