Ze 14 přítomných ústavních soudců hlasovalo pro jen devět. Zbylých pět si vyhradilo odlišná stanoviska. Plénum Ústavního soudu v úterý 29. března potvrdilo, že říjnové volby do pražského zastupitelstva proběhly regulérně. Volební výsledky proto platí a hlavnímu městu bude nadále vládnout koalice ODS a ČSSD. Ústavní stížnost podaly tři menší politické strany -zelení, SNK Evropští demokraté a Věci veřejné, které zřejmě poškodilo rozhodnutí pražského zastupitelstva z června 2010 rozdělit Prahu na sedm volebních obvodů. Zastupitelstvo přitom v té době ovládala ODS.
Stěžovatelé se domáhali zrušení usnesení z 11. listopadu 2010, kterým Městský soud v Praze zamítl jejich návrh na prohlášení neplatnosti voleb. Zároveň chtěli zrušit část zákona o volbách do zastupitelstev obcí, která zní: „... zastupitelstvo obce může nejpozději 85 dnů přede dnem konání voleb vytvořit více volebních obvodů“.
Volební samoočista Základem rozhodnutí Ústavního soudu je názor, že se „stěžovatelům nepodařilo prokázat účelovost postupu zastupitelstva“, respektive zneužití zákona o volbách k potlačení volné soutěže politických sil. Ústavní soud přitom vyšel z vyjádření členů zastupitelstva, že Prahu na sedm obvodů rozdělili kvůli zvýšení transparentnosti voleb, snaze zvýšit šanci lokálních uskupení či kvůli úsporám. V potaz naopak Ústavní soud nebral údajnou analýzu ODS, podle které rozdělení Prahy povede k poškození zájmů menších stran.
Důkazní břemeno leží podle ústavních soudců výhradně na stěžovatelích, kteří ho neunesli: „Neobstojí argumenty poukazující na konkrétní výsledky voleb, rozdílnou váhu hlasu, zvýšení přirozeného prahu apod., na což se stěžovatelé zvláště soustřeďují, neboť takovéto většinové účinky v zásadě mohou nastat zcela přirozeně při jakémkoliv rozdělení území na volební obvody.“ Rovnost a volební práh Když Ústavní soud odmítl tezi o účelovosti, musel se vypořádat ještě s otázkou, zda „takto konkrétně nastavený volební systém, v němž lze vysledovat určité většinové účinky, s ohledem na konkrétní výsledky voleb obstojí co do ústavnosti“.
Ústavní soud se proto zabýval tvrzením stěžovatelů, že kvůli vytvoření nestejně velkých obvodů se stejným počtem zastupitelů měly voličské hlasy nestejnou váhu. Princip rovnosti volebního práva ovšem podle nálezu nelze chápat mechanicky, absolutně, ale spíše relativně. „Ve volbách komunálních byl za přijatelný, tedy porušení ústavního principu rovnosti volebního práva nezakládající, označen rozptyl v počtu hlasů ve výši 12 % (usnesení sp. zn. I. ÚS 360/98, U 74/12 SbNU 545). V posuzovaném případě tato hranice podle žádného z předložených výpočtů překročena nebyla,“ vysvětlil Ústavní soud.
Podle propočtů politologů Tomáše Lebedy a Jana Outlého došlo vytvořením sedmi menších obvodů i k navýšení volebního prahu, kdy namísto 5 % stačilo v Praze pro vstup do zastupitelstva až v průměru 7,26%hlasů. I to je ale pro Ústavní soud málo: „Ve vztahu k přirozenému prahu stanovenému pro volby do Poslanecké sněmovny - kde je poměrný volební systém ústavou předepsán(!) - se Ústavní soud vyjádřil ve dvou klíčových nálezech, a sice sp. zn. Pl. ÚS 25/96 a sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. V obou konstatoval, že teprve překročení desetiprocentní klauzule lze již považovat za takový zásah do proporcionálního systému, který ohrožuje jeho demokratickou substanci.“
Pro podání návrhu na zrušení části zákona o volbách pak neměli stěžovatelé podle Ústavního soudu aktivní legitimaci, a k jeho zamítnutí tak došlo de facto z formálních důvodů. Odlišná stanoviska Pět ústavních soudců včetně předsedy Pavla Rychetského a místopředsedkyně Elišky Wagnerové nesouhlasilo a vyhradilo si odlišná stanoviska. Podle Rychetského způsobilo rozdělení Prahy nerovnost v „dramatickém poměru“, když ODS stačilo na zisk mandátu méně než 40 tisíc hlasů, kdežto zelení s Evropskými demokraty by jich potřebovali přes 200 tisíc. To podle něj nelze akceptovat, a rozhodnutí proto mělo být právě opačné.
Wagnerová zase argumentuje například „do očí bijící“ protiústavností zmíněné části zákona o volbách, která podle ní dovoluje „měnit pravidla politické soutěže během hry“, zvýhodňuje tím navrhovatele takové změny, kteří se na ni mohli připravit, a naopak znevýhodňuje slabé či nové politické strany.
