Výstavu tvoří 39 ucelených témat na solárně nasvícených panelech, které jsou v malebném prostředí pražské Kampy přístupné 24 hodin denně zdarma, a to do 28. června.
„Myšlenka udržitelnosti v této výstavě představuje především vizi fungování světa a každého z nás, která nás může nasměřovat k lepšímu, čistšímu a udržitelnějšímu světu. My jsme první civilizace, která je v mnoha ohledech celoplanetární ve smyslu pohybu kapitálu, informací i výrobků. Celoplanetární jsou i naše problémy. Abychom je zvládli a abychom dosáhli udržitelného způsobu našeho života, potřebujeme vizi a spolupráci nás všech,“ říká jeden z autorů výstavy, archeolog a egyptolog Miroslav Bárta, nově jmenovaný člen americké akademie věd.
Výstavu, která navazuje na výstavy „Voda a civilizace“ a „Energie a civilizace“, pořádá agentura Medialogue Olgy Menzelové.
„Věřím v sílu přírody, ale lidská zpupnost zacházení s ní mě někdy šokuje. Jakoby bylo jedno, co tady zanecháme pro naše děti a jejich děti,“ uvedla Menzelová.
„Poslední z triptychu výstav, která byla na přípravu asi nejtěžší, přináší svědectví o tom, jak sobecky se chováme i jak by to všechno mohlo vypadat jinak,“ dodala producentka. Upozornila například na panel s názvem „Víte, jak dlouho trvá, než po nás příroda uklidí?“
Za jak dlouho se materiál v přírodě rozloží?
Děti si tu mohou otestovat, jestli vědí, jak dlouho trvá, než se jaký materiál v přírodě rozloží. Na vernisáži však tato „hra“ zaujala i dospělé. Víte například, že žvýkačce to trvá 50 let a jednorázovým plenkám pětkrát déle, tedy ještě mnohem déle než plastové láhvi?
U panelu s oceánem upozorňuje geograf a hydrolog Bohumír Jánský na mapku, která ukazuje Tichý oceán a dva obří plastové ostrovy v něm. „Je těžko představitelné, že západní z ostrovů má po většinu roku plochu milion kilometrů čtverečních. 30 procent plastů plave na hladině a 70 procent je už na dně nebo ve vodním sloupci. Americké lodě se to tam už dnes snaží sbírat, ale je to sysifofské dílo. Dá se to zvládnout jedině tak, že se o to postaráme u zdroje, ne až když průšvih nastane,“ říká profesor Jánský.
Zároveň připomíná citát německého oceánologa Gotfrieda Hempela z roku 2005, který panel uvozuje: „Kdybyste se mě před 10 lety zeptali, může-li oceán zahynout lidskou rukou, odpověděl bych záporně. Dnes by však moje odpověď zněla – ano.“
Udržitelností však autoři výstavy nemíní pouze plasty a recyklaci odpadu, ale také témata, jako jsou například ekologické materiály, voda a hospodaření s ní, problém s plýtváním potravinami nebo třeba migraci.
„Migrace a udržitelnost jsou dvě témata, která jsou stále důležitější v dnešním světě. Migrace může mít značný dopad na životní prostředí, společnost a ekonomiku a je jedním z největších výzev, kterým čelíme. Nicméně, pokud je řízena správně a spojena s udržitelným rozvojem, může být také využívána jako prostředek k dosažení udržitelného rozvoje. Propojení migrace a udržitelnosti je důležité pro budoucnost naší planety a pro to, jak budeme žít a hospodařit s našimi zdroji,“ upozorňuje další z autorů, sociální geografka Eva Janská z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Na výstavě se podíleli špičkoví čeští i zahraniční vědci a právě lidé z této oblasti by se měli více podílet na rozhodování o další budoucnosti civilizace. „Svět se mění a musíme doufat, že mezi současný politický leadership se dostanou lidé z oblasti byznysu, technologií, vědy a dalších oblastí, protože v tomto máme oproti jiným zemím velké rezervy,“ řekl při zahájení výstavy Bárta.
Zdrojů je spousta. Jen s nimi umět zacházet
„Energií, zdrojů máme spousty, ale my s nimi neumíme zacházet. Neumíme skladovat energii, nejsme stát, který by byl připraven na nástup umělé inteligence, která ve světě už pomáhá řídit státní administrativu, zaostáváme ve správě země. Řada lidí ví, co by se mělo udělat, tedy snížit mandatorní a kvazimandatorní výdaje státu o 20-30 procent, 40 procent státních úředníků není potřeba. Není to tedy o tom, že bychom nevěděli, co máme dělat, ale nějak se nám do toho nechce,“ pojmenoval Bárta některé z problémů.
„Výstava by nás měla přimět k zamyšlení - ne co tento stát, ale co každý z nás může udělat, aby naše okolí bylo udržitelné. Je potřeba, aby to pochopily naše děti, které jsou obrovsky vnímavé, jinak se nepohneme,“ dodal.
