Program festivalu Opera, jehož devátý ročník je v Praze za velkého zájmu diváků v plném proudu, se neomezuje pouze na velká, tzv. kamenná divadla, ale nabízí i produkce alternativní, studiové. A letos to jsou výlučně nadšenecká uskupení, která nabídla české operní novinky. Je pro ně typické, že skladatel i libretista tvoří nedílnou součást týmu stejné krevní skupiny. Obrazem stavu současné opery tak bienale zhuštěné do dvou týdnů nabývá na úplnosti.
Olomoucký operní soubor Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka zaplavil provedením opery svého kmenového skladatele Víta Zouhara Noci Dnem publikum zářivým a životadárným proudem čiré operní energie. Goetheho pokračování Mozartovy Kouzelné flétny, které zůstalo nezhudebněným fragmentem, se stalo východiskem pro mile drzý, vtipný, chytrý a stručný operní útvar. Je založen na osvědčeném vzorci střídání afektů ve spíše tušeném příběhu sváru dobra a zla při záchraně dítěte Tamina a Paminy. Zatímco původní uvedení opery Noci Dnem ke znovuotevření brněnské Reduty v roce 2005 utrpělo rozdílnými dovednostmi skladatele a souboru Janáčkovy opery, uvyklého „velkoopernímu“ standardu, operně pobláznění aktéři Ensemble Damian i režisér Rocc dodali balancování na hranici ironie a vážnosti elektrizující energii a spontaneitu.
Eurogejša čelí vraždě Takto navnaděno pražské publikum očekávalo nejnovější inscenaci uskupení Opery Diversa tím spíše, že při předchozím ročníku překvapilo a pobavilo originální filmovou operou Mluvící dobytek. Tentokrát z dílny autorské dvojice Ondřej Kyas (hudba) a Pavel Drábek (libreto) nevyšla dříve několikrát osvědčená svěží kratochvilnost, ale hodinová klopotná snaha o evropské převyprávění příběhu gejši. Ta se rozhodne skoncovat se svým dosavadním povoláním pánské společnice a opakovaně čelí vraždě. Výtah japonské inspirace, který v operní historii již několikrát tvůrce vynesl na operní Parnas, se však tentokrát zasekl v mezipatře. Už název Společná smrt milenců v Šinagawě je zavádějící. Obsah - hudební i dramatický - stejně jako jeho interpretace je spíše příkladem, že inspirace odlišnou kulturou musí být prožita, nikoliv jen „implementována“. Přes tento úkrok je dobrá zpráva, že zde máme generaci tvůrců a interpretů (kteří o sobě naštěstí vědí a mluví spolu), pro které není opera mrtvý žánr, ale prostor pro zkoumání. Díky za to.
