Za posledních deset let se v médiích několikrát objevily zprávy, které věštily úpadek tištěných papírových knih a nástup moderních technologií, zejména elektronických čteček. Zatím se tak nestalo a papír i nadále zůstává nejvýznamnějším nosičem psaného slova včetně dalších grafických informací.
Výroba papíru je však náročná na suroviny, a proto se čím dál tím víc prosazuje také recyklace použitého papíru. Recyklační postup si můžete vyzkoušet i doma, dozvíte se přitom, jak se papír vlastně vyrábí.
První zmínky o papíru pocházejí již ze starověké Číny, z doby před dvěma tisíci lety. Tehdy se však k výrobě papíru využívalo zejména konopí. Ve středověku byla naopak rozšířená výroba papíru ze starých lněných a bavlněných hadrů. A protože šlo o velmi cennou surovinu, bylo běžné také opětovné zpracování již vytištěných knih. Recyklace papíru tedy rozhodně není žádnou novinkou...
V průběhu 18. a 19. století mělo hned několik učenců nápad vyrábět papír ze dřeva. Inspirací jim byla papírová vosí hnízda, která vosy budují z rozmělněných kousků dřívek. Smělou myšlenku ale uvedl v život teprve až Friedrich Gottlob Keller, který v roce 1843 vyvinul výrobu papíru obrušováním dříví.
A co má vlastně společného konopí, bavlna, dřevo a vosí hnízdo? Významnou chemickou sloučeninu, jež se nazývá celulóza. Rostliny využívají ve vodě nerozpustnou celulózu jako stavební látku a začleňují ji do stěn svých buněk.
Pokud byste se mohli podívat na jednu molekulu celulózy skutečně zblízka, na mikroskopické úrovni, zjistili byste, že má podobu dlouhého řetězce složeného z několika stovek vzájemně propojených identických částí. Dlouhá molekula celulózy totiž vzniká pospojováním mnohem menších molekul sacharidu glukózy, jenž je známější jako tzv. hroznový cukr. Po chemické stránce proto celulóza patří mezi tzv. polysacharidy. Její dlouhé molekuly se navíc vzájemně propojují pomocí vazeb přes atomy vodíku a dohromady vytvářejí velmi jemná vlákna.
Zatímco s glukózou si lidské tělo poradí snadno, celulózu strávit neumí. To však neznamená, že není důležitá. V potravě je totiž významnou složkou vlákniny.
Nový život starých novin Vraťme se ale k výrobě papíru. V tomto směru je význam celulózy nasnadě. Její vzájemně propletená vlákna totiž dávají papíru pružnost a soudržnost. V současných papírnách se celulóza vyrábí z nadrceného dřeva, tzv. dřevních štěpků. Z těch se za vysokých teplot a tlaků, v prostředí žíravých látek, uvolní vlákna celulózy, jež se dále zpracovávají. Důležité je zejména jejich čistění, bělení a následné rozmělňování. Z takto upravené celulózové kaše se posléze lisují archy papíru.
První fáze výroby papíru, tedy přeměna dřevních štěpků na celulózu, je doma proveditelná jen obtížně. Vyzkoušet si ale můžete recyklaci papíru a zpracování celulózové kaše.
Jako zdroj celulózy dobře poslouží starý papír. Nejlépe takový, který je jen málo potištěný, použít lze ale i obyčejné noviny (lesklého papíru z časopisů se vyvarujte, obsahuje nežádoucí přísady). Nastříhejte nebo natrhejte papír na drobné proužky a nechte jej přes noc rozmočit ve vodě.
Abyste získali skutečně homogenní celulózovou kaši, je nezbytné rozmočený papír co nejvíce rozmělnit. Zatímco v papírnách se k tomuto účelu používají speciální mlýny, vy si na pomoc vezměte tyčový mixér. Pokud je mixování obtížné, přidejte ke směsi malé množství vody.
Arch papíru o minimální tloušťce vytvoříte nejsnáze na jemném sítku, na něž nanesete celulózu. Úplně nejlepší je ale malý dřevěný rámeček, do něhož vypnete síťovinu. Připravte si větší misku (tak velkou, abyste do ní rámeček snadno položili) a nějaký dobře savý materiál, například utěrku. Napusťte do misky velké množství vody a rozmíchejte v ní svoji celulózovou kaši.
Do této řídké směsi opatrně ponořte rámeček s vypnutým sítkem a jemnými pohyby na sítko naneste menší množství celulózy tak, aby co možná nejrovnoměrněji pokrývala celou plochu sítka. Pak rámeček opatrně vyjměte a poté, co odteče přebytečná voda, položte na savou podložku. Zbývající vodu z celulózy na sítku vymačkejte pomocí kousku tvrdšího kartonu. Zároveň tak uhladíte povrch budoucího papíru.
Pak už zbývá jediné, počkat až papír uschne. Pokud jste ale netrpěliví, můžete si pomoci třeba fénem. Proschnutí nepodceňujte, vlhký papír se totiž trhá a ze sítka jej sundáte jen obtížně.
Takto připravený papír má zpravidla poněkud nevzhledné zabarvení, které je dáno jednak barvou samotné výchozí suroviny a také případnými tiskařskými pigmenty. I když bude výsledek vašeho snažení na hony vzdálen papíru, na němž právě teď čtete tyto řádky, použitý postup se od toho průmyslového zas až tak neliší a v principu je v mnoha ohledech dokonce stejný.
***
Středověká recyklace Recyklování papíru není novinkou posledních let, praktikovalo se už ve středověku. Připomeňte si, jak naši předci vyráběli ze starých knih nový papír.
Pomůcky a chemikálie tyčový mixér hlubší nádoba k mixování malá a velká miska jemná síťovina dřevěný rámeček utěrka starý papír voda Pro vytvoření tenkého archu papíru je nejvhodnější dřevěný rámeček potažený jemnou síťovinou
Směs rozmočeného papíru rozmělněte tyčovým mixérem
Rozmixovaná směs by měla mít velice jemnou konzistenci
Papír nastříhejte nebo natrhejte na malé kousky a nechte jej rozmočit ve vodě
Rozmíchejte rozmixovaný papír ve velké misce s větším množstvím vody
Ponořte dřevěný rámeček do velké misky a naneste na plochu sítka tenkou vrstvu celulózy, přebytečnou vodu nechte odtéct
Sítko s nanesenou celulózou položte na savou utěrku a usazenou celulózu vylisujte kouskem papírového kartónu
O autorovi| JAN PÍŠALA, Autor je chemik a pracuje ve Hvězdárně a planetáriu v Brně
