Den, co den si říkám: Jaromíre, nebudeš nic psát, jen si přečteš, co píší ostatní". Přesto mi to nedá. Paměť je individuální, nikdo si nemůže pamatovat všechno, nejhlouběji uvíznou silné zážitky, na které si vzpomenete i po 50 létech. Banality mizí již druhý den. Tam kladu projevy politiků, reklamy, předpovědi počasí, a politicky zbarvené, údajné nebezpečí. Na druhou stranu si pamatuji skoro vše ze základní školy, vojny a taky exotických výletů. Největší problém mám, že něco někam uložím a pak to nemohu najít. Určitě v tom nají prsty ti zlomyslní skřítci. Berte to pouze jako úvahu.

No, tak hezký reklamní článek pro Školu paměti. Škoda, že se nedozvíme to slibované "JAK". Ale pro naše novináře je to vlastně typické.