Sovětský svaz zavedl po druhé, tedy velké vlastenecké válce velmi osobitý titul: Gorod geroj, Město hrdina.
Šlo o ocenění sídel, která se uprostřed běsnění armád obzvláště vyznamenala, rozuměj trpěla ještě víc, než je ve válkách obvyklé. Čestným titulem se pyšní pochopitelně Leningrad (Petrohrad) i Stalingrad (Volgograd), spolu se Sevastopolem a Oděsou. Myslím, že bychom mohli tento titul oživit.
Je-li lékařů v nemocnicích asi 16 tisíc, pak znamenají slíbené dvě miliardy asi 125 tisíc na jednoho lékaře za rok. Tedy něco přes deset tisíc měsíčně navíc.
Nebudeme se přít o to, zda je průměrných 49 tisíc (číslo, jímž se ještě před pár měsíci chlubil LOK i ČLK a které dnes všemožně relativizují) na jeden bílý plášť málo, či zda bude šedesát tisíc na toho samého doktora dost. Taková otázka je nesmyslná jaksi z definice: každý z nás má právě tolik, kolik si vyjedná. (Jen ne každý může při vyjednávání o platu brát nemocné a raněné jako rukojmí, ale to je poněkud jiná pohádka).
Je téměř jisté, že za tři čtyři roky bude i tato částka lékařům připadat nízká. Tak je to už na světě zařízeno: na lepší si člověk zvykne až příliš snadno. Stejně jako dobytek. Podle CVVM bylo v časech nejvyšší konjunktury s výší svého platu nespokojeno 67 procent lidí. Raději se neptat, jak jsme na tom dnes.
Vbitce o platy jsou zajímavé aspekty. Nepodaly výpovědi s námi, nedostanou nic, zbylo by na nás málo, odmítá lékařský předák Marx požadavek sester, aby vybojované peníze šly na plat zdravotnického, tedy nejen lékařského personálu.
Engel se prostě nechce dělit. Není se co divit, kdo z nás se rád dělí o výplatu. Ale ten argument poněkud kulhá: nestávkovala, respektive výpověď nepodala naprostá většina lékařů. Jestli - podle Engela - mají na lepší výplatu nárok jen ti, kteří podali výpověď, pak by měli dostat přidáno ti a jen ti lékaři, kteří mají papír s výpovědí. Zcela dle Engelova „se k protestu nepřidaly“, jen musí vyměnit ypsilon za i.
Engel s Kubkem by měli někde vyvěsit seznam oněch lékařů hrdinů, kteří zachránili české zdravotnictví a zaslouží si přilepšit.
Ten seznam by se hodil ještě z jednoho důvodu. Základní podmínkou léčby je důvěra mezi pacientem a lékařem; základní právo klienta je svobodná volba lékaře.
Je mi úplně jedno, zda doktoři berou dvacet, padesát nebo sedmdesát tisíc. Obecně: čím více, tím lépe. Ale nechci spadnout pod skalpel člověka, který kvůli zvýšení platu vyhrožuje, že nechá umírat nemocné a raněné.
Opuštění špitálu během dvou měsíců je úplně obyčejné vydírání. Náš odchod, vaše smrt je heslo, od kterého se nikdo z lékařů nedistancoval. A já každého, kdo mi vyhrožuje smrtí, beru už dlouhé roky naprosto vážně.
Takže, pane Kubku a pane Engele, sem s tím seznamem.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
