Protože jsem časopis sehnala až ve čtvrté trafice, nezbyl mi ani kyselý obličej při pohledu na obálku s hlavou Bona Voxe. Je to samozřejmě pouze otázka vkusu (a obchodu, potažmo peněz), ale copak Anton Corbijn nenafotil miliony estetičtějších fotek? Přiložený plakát Lily Allenová a U2 nastolil otázku ohledně cílové skupiny čtenářů a vůbec toho, zda by si někdo na zeď pověsil U2. Proč by někdo takovou věc proboha dělal? Ale dobře.
Jeden ze dvou editorialů měl v titulku: Nejlepší kapela historie? Naštěstí se to netýkalo U2, ale ankety, která probíhala na webu časopisu. (Tam byla k nalezení taky hrstka veřejných komentářů; když jsem se pokusila jeden z nich ohodnotit kliknutím na Pěkná blbost, protože mi to zkrátka nedalo, vyrazil mě formulář na homepage. Tak dobře.)
Článek U2 ze všech stran omílal na jedenácti stranách známé i neméně známé informace o kapele, skrze uzávěrku vlastně bez recenze samotné desky. Přínosné. Co bude příště, U2 ze všech ostatních stran? Škoda, že to nedostal na starosti kolega Rynda. Jeho zhodnocení celé desky bylo sice krátké, ale dost přesné: „Nové U2 naprosto kompletně vystihuje jejich obal: Kde nic, tu nic. Čistá, 100% nuda.“ A je to.
Po speciálu o ničem následuje dramaturgicky náhodná změť graficky dočista zoufalých článků s chybami a podezřelým, uniformovaným a až na výjimky odněkud opsaným obsahem, kde mezi nutným zlem proplouvají zbytečnosti (Fall Out Boy), úplná ufa (White Lies), špatně načasované exkluzivity (rozhovor s Chrisem Cornellem), docela čitelná retro vata nebo čistá zla (dobrý článek o Morrisseym neexistuje, takže je hloupost tlačit na pilu).
Informační hodnota je nezřídka sporná, viz (náhodně vybraná) pasáž z článku o Lily Allenové: „...(dospívající teenage děti) se pohybují někde mezi nonkonformním a naprosto konformním vyjadřováním a životem“, aha, texty „nechala vyzrát, ale ne moc, protože si je vědoma toho, proč se jí zabýváme“, aha, a blabla bla bla, „...a tak slouží k plytkému pobavení plepsu“ (sic), či slovní spojení jako „vyšlechtěná bitch“ nebo „je správně lazy“. Je fakt, že k pitomoučkému tématu může být tak pitomoučký článek součástí nějaké koncepce či spiknutí, ale v tomhle případě to byla spíš jen hromada blbostí.
Nevylučuji, že tam byly i nějaké dobré aktuální zajímavé články, ale k této trojkombinaci jsem se ani náhodou (doslova) nedostala. A je mi radši i jedno, kdo bude ta nejlepší kapela historie. Jestli U2, prohrála jsem.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
