LONDÝN/PRAHA Detektivní drama Past na myši (v anglickém originále Mousetrap) uvádí londýnské Divadlo sv. Martina již bezmála šedesát let. Nejdéle nepřetržitě hraná inscenace v historii je přitom známa hlavně díky složitému a nečekanému vyústění vražedné zápletky a účastníci divadelního představení jsou vždy po jeho skončení vyzýváni, aby nevyzrazovali, jak hra končí.
Desítky let uchovávané tajemství o tom, kdo je v Pasti na myši vrahem, je teď bez varování vyzrazeno každému uživateli internetové encyklopedie Wikipedia, který se začte do hesla věnovaného jednomu z nejproslulejších detektivních příběhů světa. A právě s tím se nemohou smířit potomci autorky dramatu Agathy Christie, ale ani příznivci detektivních románů z řad široké veřejnosti, kteří už několik let proti praktikám správců Wikipedie protestují.
Samotný autor encyklopedického hesla v úvodu píše, že „hra je známa pro spletitý závěr a diváci jsou po představení vyzváni, aby o něm nemluvili“, a navzdory tomu pokračuje v popisu dramatu až k rozpletení děje a přímému vyzrazení vrahova jména. Milovnící detektivek požadují, aby Wikipedia pasáž o rozuzlení stáhla, nebo ji alespoň opatřila graficky zvýrazněným upozorněním ve smyslu, že „na dalších řádcích dojde k vyzrazení celého děje“. Takové upozornění je přitom u většiny encyklopedických hesel podobného ražení přispěvateli do Wikipedie běžně užíváno. Ochránci autorského dědictví Christie tedy nechápou, proč tomu v jejím případě má být jinak.
Podle vnuka anglické spisovatelky Matthewa Pricharda, který dostal autorská práva ke hře Past na myši přímo od babičky k devátým narozeninám, je situace „velmi nešťastná“. Podle listu The Independent on Sunday ji proto hodlá projednat se sirem Stephenem WaleyCohenem, který inscenaci v Divadle sv. Martina v londýnském West Endu produkuje posledních třiadvacet let z celkových osmapadesáti, po která je nepřetržitě uváděna. „Moje babička se pokaždé velice rozčílila, když novináři v recenzi nové knihy nebo divadelní hry prozradili, jaký má příběh vyústění. Myslím, že tohle je obdobná situace,“ uvedl Prichard v rozhovoru pro britský zpravodaj. „Je zkrátka na škodu, když kdokoliv v publikovaném článku zmaří radostné nadšení lidí, kteří se na divadelní hru chtěli jít podívat. A není to otázka peněz. Jen mi to připadá mrzuté,“ dodal.
Pravidla a metody pro správcovství a přispívání do Wikipedie nejsou v tomto problematickém bodě sjednocené. Ba co více, podle vyjádření mluvčího komise, která je z řad veřejných přispěvatelů správcovstvím internetové encyklopedie pověřována, není tento bod ani považován za problematický. „Naším záměrem je soustředit znalosti. A je přece velmi jednoduché se vyhnout poznání vrahova jména: prostě ten článek nečtěte,“ opáčil mluvčí na internetový dotaz redaktora.
„Požadovat po Wikipedii, aby neuváděla vrahovo jméno, je jako požadovat po knihovně, aby stáhla z regálů všechna vydání Pasti na myši pro případ, že by hru některý z čtenářů přelouskal až do konce,“ dodal zástupce komise pohrdlivě.
Detektivka Past na myši měla v Londýně premiéru v roce 1952. Od té doby zde proběhlo více než čtyřiadvacet tisíc představení. V posledních letech tvoří publikum Divadla sv. Martina převážně turisté, neboť mimo něj může být hra v rámci zachování tajemství uváděna pouze jednou do roka, a to pokaždé v jiném ze světových divadel.
***
„Je mrzuté, když se zmaří radostné nadšení lidí, již se na divadelní hru chtěli jít podívat.“
„To je jako žádat knihovnu, aby stáhla hru pro případ, že by ji někdo dočetl do konce.“
