Ta deska, již Erickson natočil spolu s generace mladší skupinou Okkervill River, už navíc vyšla a je moc dobrá. Na první poslech na ní strhne písnička Goodbye, Sweet Dreams. Jako všechny skladby na desce je docela jednoduchá, nad přímočarý pulz rytmiky doprovodná kapela staví pastelovou zvukovou vrstvu, do ní se občas naveze decentně rozeskřípaná Ericksonova kytara. Nad tím vším hlas člověka, v němž je slyšet každý z těch jeho třiašedesáti smutně bláznivých roků. V tom loučení se sladkými sny (frázi z názvu písně Erickson opakuje mnoho a mnohokrát) ale není jenom ztráta. Píseň nakonec dospěje k jakémusi přesvědčivému a poučenému vzdornému majestátu.
- 7. června 2010
