8. dubna 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Andělé, na něž míří střely i nadávky. Jak funguje Letecká služba Policie ČR?

Policejní vrtulník Bell 412 při zásahu nad vodní nádrží Slapy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Policejní vrtulník Bell 412 při zásahu nad vodní nádrží Slapy. | foto: Letecká služba PČR

PRAHA Je pracovní den, pár minut do desáté a sluncem zalitou oblohou letí tmavě modrý vrtulník s českou vlaječkou. Jeho posádka má před sebou první úkol dne, převoz raněného po dopravní nehodě. V nedalekém hangáru na pražském letišti stojí podobných strojů několik. Usedají do nich uniformovaní muži, kteří mají jediný cíl - pomáhat a chránit tam, kde jejich pozemní kolegové nestačí.

Letecká služba Policie ČR, jak se bezpečnostní útvar oficiálně jmenuje, má na našem území dlouhou tradici. Sahá až do období první republiky, konkrétně roku 1935, kdy byly zřízeny Četnické letecké hlídky. Jeho náplň se však za více než osm desítek let výrazně rozšířila. Aktuálně funguje jako vzdušná síla nejen pro policii, ale také záchrannou službu, hasiče a další ochranné složky.

Do akcí policejní helikoptéry vzlétají ze dvou tuzemských letišť - v Praze-Ruzyni a v Brně-Tuřanech. Na každé základně jsou v nepřetržitém provozu tři stroje, přičemž jeden z nich je neustále vyčleněn ryze pro leteckou záchranku.

Zbylé vrtulníky nacházejí uplatnění při plánovaných zásazích (cvičení, monitorování rizikových událostí), nebo slouží jako záložní. Zároveň zhruba třetina letového parku, jehož provoz vyjde ročně přibližně na sto milionů korun, vždy prochází pravidelnou údržbou.

Celkem mají tuzemští policisté čtrnáct kusů helikoptér - osm lehkých vrtulníků EC 135 a šest středních Bell 412. Ten nejstarší byl vyroben v roce 1993 a má nalétáno přes 6700 hodin. Od loňského roku navíc policii v letce postupně přibývají rovněž bezpilotní letecké prostředky, neboli drony.

Letečtí policisté zasahují se středním vrtulníkem Bell 412.
Helikoptéra letecké policie, stroj EC 135.

EC 135 jsou určeny zejména pro práci policistů a záchranářů. V jejich výbavě lze spatřit dálkovou a termovizní kameru, která umožňuje přenos obrazu, pátrací světlomet, zařízení na skenování povrchu či brýle pro noční vidění. Stroje Bell 412 využívají hasiči, speciální jednotky pro zásahové akce a také transplantační týmy. Disponují mimo jiné slaňovací rampou pro rychlý výsadek, jeřábem pro evakuaci osob v nepřístupném terénu nebo podvěsným hákem pro upevnění tisícilitrového bambi vaku na vodu pro hašení.

„Z těch osmi écéček máme tři stabilně pro leteckou záchrannou službu. Vedle dvou, které jsou v denní pohotovosti, ještě jeden záložní. V případě závady je totiž smluvně dáno, že ho musíme do dvanácti hodin vyměnit,” přibližuje Tomáš Hytych s tím, že zbylá pětice slouží policejní účely.

Takřka dvě a půl hodiny ve vzduchu

„Může se stát, že v jednu chvíli máme nahlášeno více případů. Za takových situací jsou jasně stanovené priority. Přistupujeme k tomu se zdravým rozumem, protože události se nějak vyvíjejí. Vždy ale letíme tam, kde je bezprostředně ohrožen život nebo jde o neodkladný zásah,” dodává muž, jenž velí útvaru od dubna 2012.

Ve vzduchu vydrží policejní vrtulník až dvě hodiny a dvacet minut. Očekává-li se delší zásah, je s nim souběžně po pozemních komunikacích vyslána cisterna s palivem. V průměru se stroje vznesou přibližně dvakrát až třikrát denně. V loňském roce nalétaly celkově 3099 hodin, přičemž třetinu startů si vyžádala letecká záchranná služba, zbytek představovaly vzlety pro ostatní složky.

Policejní vrtulník EC 135 při přeletu nad centrem Prahy.

Policejní vrtulník EC 135 při přeletu nad centrem Prahy.

Nejčastěji zasahují při pátrání po pohřešovaných osobách, záchranných operacích nebo hašení rozsáhlých požárů (pro zajímavost: loni bylo při hašení shozeno přes 70 bambi vaků). Využívají je ale také speciální útvary, jako například zásahová jednotka, protidrogová centrála nebo tajné služby pro pořizování dokumentace při objasňování trestných činů.

„V takových případech s námi letí velitel opatření, který akci řídí na zemi i ve vrtulníku. Mnohdy tak ani netušíme, kam přesně a z jakého důvodu letíme, to jde mimo nás,” přibližuje pilot a náměstek ředitele Pavel Forst.

Střelba od vězňů i služba papeži

Existuje pouze jediný moment, kdy letečtí policisté mohou zásah odmítnout, a to panuje-li nepříznivé počasí. Odpovědnost za taková rozhodnutí nese vždy kapitán, jenž musí vždy jednat tak, aby neohrozil bezpečnost posádky. Rizikovým situacím se však piloti přesto nevyhnou.

„Dvakrát jsem zažil, že po nás stříleli,” líčí Forst. „Po revoluci, kdy byla vzpoura vězňů v Leopoldově po rozsáhlé amnestii prezidenta Václava Havla. Tam se teda trefovali. A pak po nás pálila jistá organizovaná skupina kolem drog,” popisuje letec s více než třicetiletou zkušeností. Nejhorší případy jsou ale podle jeho slov stejně ty, během nichž se zasahuje u malých zraněných dětí.

Pohled z kokpitu policejního vrtulníku.

Pohled z kokpitu policejního vrtulníku.

Prvotní potřebné informace z letu piloti dostávají od operačního centra. Na něm slouží vždy jeden policejní příslušník, který koordinuje postup leteckých policistů, potažmo hasičů. Letečtí záchranáři mají své vlastní samostatné středisko o několik desítek metrů dále.

Na starosti má pracovník dispečinku například sledování aktuálního stavu počasí, obsluhování interního policejního systému Zikmund nebo programu se záznamem letů. On je mimo jiné tím, kdo určuje, jaký typ helikoptéry bude na místo incidentu vyslán, a zdali to bude z Prahy nebo Brna. Podle toho, která základna je blíže nebo kde má volný vrtulník s podsádkou. „Jsme takoví andělé, když nás někdo potřebuje, jde mu o život, tak se pro něj snažíme udělat maximum,” tvrdí operační důstojník Radek Beneš.

U letecké policie je v současnosti zaměstnáno více než pět desítek policistů - pilotů, palubních techniků vrtulníků a operátorů dronů - a přibližně dalších sto pracovníků, kteří se starají o pozemní techniku, údržbu a opravy strojů a logistiku. Jejich běžný den začíná v sedm hodin ráno a končí o dvanáct hodin později, kdy je střídají kolegové na noční službu.

Piloti musí dvakrát ročně absolvovat přezkoušení na simulátoru (jednou na každý typ helikoptéry). Na jaře v USA a na podzim v Německu se učí zvládat nouzové situace, mezi něž patří třeba přistávání s vypnutým motorem. Podstupují také interní školení na využití technického zařízení potřebného pro jejich práci, jako třeba brýlí pro noční vidění, termovizních kamer či světlometů.

Zatímco posádka záchranářské helikoptéry je dvojčlenná (nepočítáme-li lékaře), ostatní zásahy vyžadují policistu navíc. Dva piloty doplňuje ještě palubní technik, jenž obsluhuje veškeré vybavení.

Přestože letečtí policisté denně zachraňují lidské životy, podle slov ředitele Tomáš Hytycha se stále více setkávájí s neporozuměním občanů. Ti často dávají najevo zejména nespokojenost s hlučností strojů. „Vybavuji si, jak jsme monitorovali fotbalové utkání na Spartě a přišla nám stížnost, že jsme jednomu pánovi zkazili procházku v nedaleké Stromovce,” vzpomíná šéf útvaru.

S činnost policejní vrtulníků mají naopak pozitivní zkušenosti významné evropské osobnosti. Při svých návštěvách Česka je v minulosti na vlastní žádost opakovaně využil papež Jan Pavel II. Prolétli se s tím také prezident SRN nebo švédský král, jenž s ním cestoval do Českého Krumlova. Od ledna 1999 jsou však účastníci zahraničních delegací, stejně tak tuzemští ústavní činitelé, přepravováni stroji ministerstva obrany.

Robert Sattler

Autor

Robert Sattlerrobert.sattler@lidovky.czČlánky