U nás? Monopol na „druhou světovou“ míval Otakar Vávra, který mohl být tuzemským Wajdou, kdyby neskákal, jak se pískalo. Proto se až doteď český film po roce 1989 tomuto tématu spíš vyhýbal a výjimky jako Obecná škola, Tmavomodrý svět nebo Musíme si pomáhat rozpačitě potvrzovaly pravidlo. Chystaná vlna filmových návratů do těžkých dob národní minulosti, odstartovaná Tobrukem, to snad vynahradí.
To však není pointa. Pořád jsme pozadu. Rok po Katyni získaly zaslouženého Oscara Životy těch druhých – film drtivým způsobem dokonalý, vyprávějící o životě ve východním Německu, ovládaném všemocnou Stasi. Zatím neexistuje lepší ukázka rozkladného působení rozkládajícího se totalitního režimu. Z té naší „vlny filmových návratů“ se však naštěstí hned několik titulů týká normalizace. Najde se mezi nimi něco, co by dosáhlo geniality Kachyňova Ucha?
