1. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Vznik jedné lékárny přes ulici od druhé by měl být zakázaný, říká lékárník David Gregor

David Gregor | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy David Gregor | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

PRAHA Lékárnici by vás mohli očkovat nebo měřit tlak či obsah cukru v krvi. Tvrdí to děčínský lékárník David Gregor, kandidát na předsedu České lékárnické komory (ČLK), který upozorňuje, že lékárny na malých městech mizí a nahrazují je řetězce ve velkých městech. „Kdo vydá více krabiček, více vydělá. A to je špatně,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Mizí malé „sousedské“ lékárny pod tlakem řetězců?
Mizí, v celkovém počtu lékáren se to ale nepromítá, což je argument, který je proti lékárníkům často používán. Místo těch zaniklých totiž vznikají pobočky řetězců. V Praze je jen na Karlově náměstí pět lékáren, další stovky jsou v obchodních centrech. Jenže pak máte města, kde žijí až dva tisíce obyvatel a lékárna tam není. Neuživí se tam.

Lidovky.cz: O jakých počtech zaniklých lékáren se tu bavíme?
Lékárnická komora hovoří v několika posledních letech o šedesáti lékárnách, drtivá většina na malých městech. Nové místo nich sice vznikly, ale bylo to ve velkých městech. Zdravotní péče je pak nerovnoměrná, navíc například vylidňování venkova to také nepomůže. Věci jako škola, lékař a lékárna mohou pomoci lidi na venkově udržet. Když tam ale nejsou, odchází.

David Gregor

V lékárnictví se pohybuje posledních deset let.

Vystudoval farmaceutickou fakultu v Hradci Králové, k čemuž si přidal titul bakaláře ve fyzioterapii na Karlově univerzitě v Praze.

Po praxi v lékárenském řetězci převzal po své mamince rodinnou lékárnu.

Je spoluzakladatelem iniciativy Vaši Lékárnici, kde působí jako člen výboru.

Děčínský lékárník David Gregor.

Lidovky.cz: Máte přehled o tom, které části republiky tím nejvíce trpí?
Vzhledem k tomu, že je to chyba v nastavení celého systému, který zvýhodňuje řetězcové lékárny, tak je to plošný úkaz v celém Česku.

Lidovky.cz: V čem dává současný systém řetězcům výhodu?
Výhodu mají v tom, že mají jiné nákupní podmínky. V malých lékárnách sice odvádíme stejnou práci, ale jsme ohodnoceni podle krabiček, které vydáme, nikoliv za lékárenskou péči, kterou odvedeme. Takže kdo vydá víc krabiček, víc vydělá.

Lidovky.cz: Když se bavíme o tlaku řetězců na malé lékárny, myslíte tím asi hlavně cenovou válku…
Ano, primárně je to spojeno s výdejem na recept. Pokud jde o volný prodej, tam problém není, ať si v něm lékárny cenou konkurují. Můj názor je ale takový, že pokud si člověk přijde pro léky v rámci lékárnické služby, měl by v Děčíně i Praze zaplatit stejnou cenu. Rozdíly v doplatcích na léky ale umožňují řetězcům snižovat cenu.

Lidovky.cz: To jsou ale dobré zprávy pro zákazníka, ne? Nižší cenu každý uvítá.
Zákazník sice v ten daný moment možná ušetří, ale platí to bohužel nejvíce pro zákazníky z Prahy. A aniž bych chtěl nějak paušalizovat, pražský zákazník často až tak šetřit nepotřebuje. Místo něj to doplatí zákazník z malého města nebo vesnice, modelově třeba babička, která nemá možnost si pro léky dojet až do Prahy. Profitovat z toho bude paradoxně centrum Prahy.

Lidovky.cz: Máte nějaké příklady ze zahraničí, kdy dominance řetězců neskončila dobře?
Dobrý příklad je asi Norsko. Tam postupem času soukromé lékárnictví zaniklo a vznikl monopol dvou řetězců, které si trh rozdělily. To je situace, které se u nás snažíme předejít. Řetězce ji totiž začnou zneužívat. Jakmile vymizí konkurence, skončí i slevy na doplatky na léky a ceny porostou nahoru. Kromě Norska k tomuto modelu nedávno směřovali i Maďaři a Poláci, těm se ale podařilo situaci otočit a vrací lékárny zpět lékárníkům.

Lidovky.cz: Nízké ceny dnes mohou tedy podle vás znamenat vysoké ceny zítra…
Přesně tak, v první řadě by to ale se správně nastaveným systémem mohly mít pojišťovny. Pak bychom na tom ušetřili úplně všichni. Jenže zpětné dobropisy jsou v rámci velkých řetězců vyváděny ven nebo v případě nemocnic jsou použity na pokrytí ztráty jiných oddělení. Na fakt, že jsou tu miliardy v rámci šedé ekonomiky, které reálně nekončí ve zdravotnictví, ale v zahraničí, poukázal i NKÚ. Na jednu stranu pláčeme, že máme málo peněz, na druhou tu tolerujeme tento současný systém.

Lidovky.cz: Kam peníze podle vás z Česka putují?
Druhý největší řetězec Benu je německý. No a potom je tu největší řetězec Dr. Max, o kterém by se snad dalo říct, že je to česko-slovenská společnost. Jenže pokud vím, tak daně platí na Kypru

Lidovky.cz: Ministerstvo zdravotnictví by se rádo inspiroval na Slovensku a zavedlo u nás emergentní model, který by měl zaručit dostupnost léků v lékárnách. Zákonem stanovená lhůta by garantovala doručení léku do konkrétní lékárny. Je to pro Českou republiku vhodný model?
Já myslím, že není. Podle mě je úplně nadbytečný, nemáme tu totiž stejné podmínky jako na Slovensku. Když emergentní model zaváděli na Slováci, zároveň s ním prošel i balíček opatření, z nichž většina u nás už dávno funguje. Proto ta chvála na slovenský model nepatří jen emergentnímu systému. U nás by sloužil jen tomu, co u nás probíhá nyní. Podporoval by totiž model, ve kterém si distributoři vybírají, kterým lékárnám léky dodají.

Lidovky.cz: Co tedy momentálně českému systému chybí?
Dlouho se tu tvrdilo, že liberalizace je všespásná a vše napraví. Ukazuje se ale, že to vždy neplatí. V této chvíli tedy v Česku chybí rozumně nastavená regulace. Potřebujeme se inspirovat západními zeměmi jako Rakousko a Německo, od nich se můžeme pár věcí přiučit. První jsou pevné ceny za doplatky na léky, aby se všude platilo stejně. Dalším bodem je omezení vzniku dalších lékáren, ať už demograficky či geograficky. V takovém případě by se zvážilo, zda může nová lékárna být ekonomicky únosná, jak vzdálená je od té už fungující. To proto, aby se nestávalo, že na vsi funguje lékárna, vedle které se úplně zbytečně otevře nová jen proto, aby konkurenčně uzavřela tu první.

Lidovky.cz: To je hodně silný regulační nástroj…
Nemyslím si. Lidé totiž mají tendenci dívat se na lékárny jako na obyčejný obchod, jenže tak to není. Lékárna je zdravotnické zařízení, není to drogerie. Většina činností, které v nich probíhají, jsou placeny ze zdravotního pojištění a jsou součástí poskytování zdravotní péče. Lékárny se do roviny obchodů dostaly kvůli klesajícím příjmům, které musely dorovnávat dalším prodejem. Proto se tam dnes objevují nejen vitamíny, ale také obuv či brýle. Primárně by ale měla zůstat zdravotnickým zařízením. Není možné, aby přežívala na úkor prodeje zbytného sortimentu.

Lidovky.cz: Říkal jste ale, že konkurence mezi lékárnami je do určité míry v pořádku. Pokud by ale nemohly vznikat nové lékárny, trh by se vlastně uzavřel. Nikomu dalšímu už by se nikdy nevyplatilo na lékárenský trh vstoupit. Nebylo by lepší spíš nechat lékárníky, ať si zkusí konkurovat navzájem?
Je otázka, pro koho by to bylo výhodné, zda pro toho nového hráče na trhu, nebo pro pacienty. Pokud by pacient za doplatky platil stejně, tak se může svobodně rozhodnout na základě poskytované péče a vybrat si svou lékárnu. Jenže je tu omezené množství pacientů i lékárníků a zpravidla po vzniku jedné lékárny následuje zánik jiné. Na našem trhu nemůžeme živit deset tisíc lékáren.

Lidovky.cz: Na podzim budete kandidovat na prezidenta České lékárnické komory. Čím se delegáty pokusíte zaujmout?
Ve vyšším lékárenství se nepohybuji příliš dlouho, takže si zatím ponechám pohled idealisty a pokusím se prosazovat to, o čem jsme se spolu bavili. Vidím to jako nejlepší cestu pro pacienty, to si musí uvědomit i ministerstvo zdravotnictví. Cílem přece není šedá ekonomika a monopolizace trhu, ale spokojený pacient. Za tím účelem se ale musí dát dohromady všichni lékárnici, věřím, že pacientovo dobro mají na první místě všichni. Lékárnici by se určitě nebáli zvyšovat si svou odbornost, nechtějí místo toho neustále řešit, že je nedostatek nějakých léků. Nebo že pojišťovny vrací recepty, aby byly přefakturovány na jinou pojišťovnu. Kvůli tomu lékárnici přece nestudovali.

Lidovky.cz: Když už jste nakousl odbornost lékárníků, je podle vás chyba, že se v devadesátých letech zrušilo pravidlo, že lékárnu vlastní jedině lékárník?
Podle mě to tehdy chyba byla. Měly se tomu nastavit určité meze, tedy ne tak, aby měl jeden lékárník sto lékáren. Jde to ale i za námi lékárníky, kteří ten krok tehdy podpořili, protože v něm viděli možný zisk.

Lidovky.cz: Lékárník se sto lékárnami je pro vás problém?
Myslím, že to jednoduše není potřeba.

Lidovky.cz: Jenže lidé chtějí přirozeně vydělávat. Pokud se někomu podaří najít ekonomicky efektivnější model, proč by ho neměl zkusit co nejvíce rozšířit?
To úzce souvisí v problémem distribuce. Pokud máte tolik lékáren, ideální řešení je vlastní distribuční síť, u které si můžete nastavovat podmínky. A jsme zase tam, kde jsme byli a doplácet na to budou běžní pacienti. Aby se mohl lékárník o lékárnu poctivě starat, určitě jich nemůže mít sto. Pokud jich sto má, je to na úkor zdravotní péče.

Lidovky.cz: Kde je podle vás ten počet lékáren, kdy je ještě lze vést efektivně najednou?
To nevím, ale třeba v Maďarsku se vrací k omezení tří až pěti lékáren na jednoho majitele.

Lidovky.cz: To u nás je reálné?
Reálné je všechno, zvlášť když to funguje v Maďarsku. Předpokládám ale, že u nás k tomu nebude vůle.

Lidovky.cz: Ani jako případnému prezidentovi ČLK by se vám to nepodařilo prosadit?
Předně chci říct, že tu nejde o žádné rozpadání řetězců, i když by to bylo asi hezké. Spíš by to mohlo vypadat tak, že nově vznikající lékárny by patřily jen lékárníkům. Nechceme se vracet proti proudu času a znárodňovat řetězce, ale podle mě by nové lékárny měly mít například majoritní podíl lékárníka.

Lidovky.cz: Kdybyste si měl vybrat jednu věc, kterou můžete jako prezident prosadit, co by to bylo?
Jednoznačně stejné doplatky na léky. To je zásadní věc, která tady v současné podobě znevýhodňuje malé hráče na trhu, přitom vůbec nesouvisí se zdravotní péčí. Je to stejné, jako byste si museli vybírat, zda vám slepé střevo odoperují v Děčíně za deset tisíc, nebo v Praze za patnáct. To je přece nesmysl. Péče by měla být stejná všude.

Lidovky.cz: Zároveň je ale nutné říct, že lékárny existují ve fyzickém prostoru a musejí platit nájem. Ten je v Praze přirozeně výrazně vyšší, takže zase pro změnu by to nahrávalo děčínskému lékárníkovi.
Nenahrávalo. V Děčíně je totiž dvacet lékáren na padesát tisíc obyvatel. Počet lékáren v Praze neznám, ale žije tam přes milion lidí.

Lidovky.cz: Takže ten děčínský poměr je podle vás udržitelný?
Ten poměr už je na hraně. Z okolních zemí víme, že udržitelný model je tři až tři a půl tisíce lidí na jednu lékárnu, aby mohla ta lékárna fungovat dobře. U nás to tak zatím nevychází.

Lidovky.cz: Jaké jsou vaše šance při kandidatuře?
To bude záležet na tom, jací delegáti dorazí na sjezd. Na sjezdu se je svými názory pokusím přesvědčit, aby mi dali hlas. Zbytek už je na nich. Šance jsou vždy.

Lidovky.cz: Budete jezdit po krajích a přesvědčovat už před sjezdem?
Osobní kontakt je důležitý. Regiony jsou totiž často odtržené od dění ve vysokém lékárnictví. V současnosti má komora v komunikaci s regiony velké mezery. I kdyby měli všichni kandidáti objíždět kraje, bude to ku prospěchu věci.

Lidovky.cz: Primárně byste jako prezident jednal s ministerstvem zdravotnictví. Jak se jim své vize budete snažit prodat?
Především tak, že v lékárnách dříme obrovský potenciál, především v otázkách prevence. Mluví se stále o novelizaci funkce praktických lékařů, kteří jsou ale už teď přetížení a průměrně dost staří. Takže se situace může zhoršovat. Řadu banálních činností by přitom mohli provádět lékárníci. Jde třeba o měření tlaku a cukru, třeba s odvykáním kouření pomáháme jako lékárnici už teď. Jen nás za to nikdo neplatí. V lékárnách se dá i očkovat, tím vším by se ušetřila spousta peněz. Zrovna u proočkovanosti, která se u nás dlouhodobě snižuje, by to pomohlo, lidé by se mohli nechat očkovat v lékárně po cestě z práce.

Lidovky.cz: Může neklid mezi lékárníky vyústit v podobnou akci jako u zdravotních sester? Tedy hromadné odchody do zahraničí, stávky a podobně?
Jedna taková akce vznikla už loni na podzim, byť to byla jen několikahodinová stávka. Ale lékárnici pochopitelně do zahraničí odcházet nebudou, v případě menších lékáren jsou to převážně vlastníci, takže přesun do Německa by pro ně mnoho neřešil. Spíše z lékárenství odejdou úplně.

Michal Bernáth

Autor

Michal Bernáthmichal.bernath@lidovky.czČlánky

České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?