„Z hlediska vztahů věřících a církví u nás jsou raně novověké události jako stavovské povstání, bitva na Bílé Hoře či rekatolizace obdobím, které nás stále bohužel nejednou rozděluje. Chceme prostřednictvím důkladného popsání bez různých nánosů a snahy porozumět těmto dějinným událostem nalézt mezináboženské porozumění,“ vysvětlil záměr serveru Lidovky.cz Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, což je sbor biskupů působících v Česku.
Katolická církev může brzy dostat zpět celý nemovitý majetek, říká sekretář Přibyl |
Interpretovat politicko-náboženské střety v době (po)bělohorské si vzala za své Komise pro církevní dějiny 17. století, jež se poprvé sešla minulý týden. Studiem dobových pramenů, bádáním a spoluprací teologů a historiků by ráda došla ke společnému pohledu na zmíněnou éru, její práce má vyústit v roce 2021 uspořádáním konference shrnující výsledky bádání. Čtyřletý mandát komise není náhodný, vyvrcholení jejího působení vychází na čtyřsetleté výročí popravy 27 pánů na Staroměstském náměstí. Hromadná exekuce symbolicky završila neúspěšné povstání stavů a počátek rekatolizace.
Do komise zasedli jak nejvyšší představitelé katolických duchovních, tak zástupci Ekumenické rady církví. Právě účast představitelů rady sdružujících jedenáct nekatolických církví má přispět k pluralitě názorů, současně se od ní čeká posílení vztahů mezi jednotlivými křesťanskými organizacemi. „Smyslem práce komise by mělo být prohloubení ekumenického dialogu a spolupráce, ale i výzva do širší společnosti, že je nutné stavět na tom, co nás spojuje, a nehledat to, co nás rozděluje,“ podotkl k tomu pražský arcibiskup Dominik Duka.
Centralizace moci, absolutismus a popravy
Povstání českých stavů počátkem 17. století proti tehdejšímu habsburskému trůnu bylo zápasem nejen o mocenské uspořádání v tehdejší říši, ale také o náboženskou svobodu. Katoličtí Habsburkové však vzdor stavů potlačili a touha šlechty, měšťanů a rytířstva po náboženské svobodě ztroskotala v listopadu 1620 v bitvě na Bílé Hoře. Vídeň pak s povstalci krvavě zúčtovala o necelý rok později hromadnou exekucí na Staroměstském náměstí.
Letohrádek Hvězda stojí poblíž Bílé hory, jeho součástí je expozice o bělohorské bitvě.
Habsburkové své vítězství následně stvrdili centralizací moci, uzákoněním absolutismu a stanovením katolického vyznání jako jediné povolené víry. Stát posléze ruku v ruce s církví začal obyvatele Čech, Moravy i zbytku monarchie obracet na katolickou víru, pro což se vžil dodnes používaný pojem rekatolizace. Nucený přechod na katolické vyznání v řadě případů provázelo násilí ze strany světské i církevní moci.
„Náboženství tvořilo součást života každého člověka, na všech stupních společenského žebříku. Nepopírám, že nucení k římskokatolickému náboženství existovalo, bylo i násilné - a mnoho lidí je vnímalo jako nepřekonatelný zásah a místo změny víry raději volili cestu do exilu. Stejně tak nelze popřít, že lidé byli za odlišnou víru také popravováni - na obou stranách konfesní hranice,“ popsal serveru Lidovky.cz odborník na český raný středověk Jan Zdichynec z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty v Praze.
Emigrovalo na 400 tisíc lidí, ale budoval se stát
Útlak světské i církevní moci vyhnal řadu obyvatel českých zemí za hranice, podle tehdejších pramenů opustila Čechy třetina jejích tehdejších obyvatel. Hrubým odhadem emigrovalo zhruba 400 tisíc lidí. Ačkoliv je třeba upozornit, že tehdy neexistovaly soustavné soupisy obyvatel. Nicméně vlna odchodu do zahraničí postihla i tehdejší intelektuální elity, k exulantům se tak připojili filozof a pedagog Jan Amos Komenský, spisovatel Pavel Stránský či rytec a kreslíř Václav Hollar.
Právě ztracená bitva na Bílé hoře a její následky představují v české mytologii jednu z největších ran národní identitě, s tímto tématem takto pracovali vzdělanci a umělci od Františka Palackého až po Divadlo Járy Cimrmana. A dodnes tento pohled ve většině české veřejnosti přežívá. „Jsme určitě dědicové zažitých interpretací českých dějin, které se staly jakýmsi možná až národním traumatem, jež máme vůči tomuto období,“ poznamenal pro Lidovky.cz člen komise a historik z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Parma.
  |
Ačkoliv mezi samotnými historiky jednotný pohled na toto téma neexistuje, hlavním smyslem komise je narušit zakořeněnou představu o tomto období mezi veřejností. Odrazit k tomuto cíli se lze už od postřehů historiků Parmy i Zdichynce. Parma například upozorňuje, že v tomto období ustupovala latinsky psaná literatura, jelikož se rozvíjela literatura v národních jazycích včetně němčiny či češtiny. A rekatolizace, jakkoliv násilná mohla být, směřovala k budování státu.
Každý rok budou kolokvia, na konferenci naváže bohuslužba
Komise pro církevní dějiny 17. stoletíImpulsem pro vznik komise jsou blížící se čtyřsetletá výročí bitvy na Bílé hoře či poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. Česka biskupská konference vzala ustavení komise na vědomí na svém zasedání konaném 25.-26. dubna na Erlebachově boudě. |
„Soudím, že napojení českých zemí na univerzální římskokatolickou církev pomáhalo udržet mezinárodní kulturní vazby, velmi důležité a silnější než třeba v 15. století, kdy byly české země spíše izolované jako země ‚kacířské‘, nebo než tomu bylo v případě teritoriálních protestantských států,“ všímá si pak historik Zdichynec. Nicméně snahou komise nemá být nabídnout zcela opačný, tedy naopak čistě pozitivní pohled, ale postihnout tuto éru v její celistvosti.
Výsledky své práce bude průběžně hodnotit při kolokviích, která se budou konat každý rok. Na završující konferenci chystanou na rok 2021 naváže následně ekumenická bohoslužba s důrazem na vzájemné porozumění mezi církvemi. Veřejnosti budou mimo jiné určené průběžné výstupy z práce komise na webu České biskupské konference, pro tlumočení svých závěrů hodlá využít i klasická média a počítá se také s tvorbou tematických publikací. Jejich podoba se však ještě musí vyjasnit.
„Jakkoli práce komise bude postavena na odborné základně historiků, je její ambice širší – přeje si zároveň oslovit i širší veřejnost, církevní i necírkevní,“ sdělil k tomu serveru Lidovky.cz Petr Jan Vinš, generální sekretář Ekumenické rady církví v ČR. Byla to právě rada spolu Českou konferencí biskupů, které letos na jaře o vzniku a složení komise rozhodly. „Klade za cíl překonat některé panující předsudky a nahlédnout toto obtížné období našich dějin s dějinným odstupem optikou smíření,“ uzavírá Vinš.
