Tento týden si proto změnili stanovy svého sdružení tak, aby v budoucnu mohli sami vytvořit a provozovat samoregulační orgán. Právě ten by měl podle nich hlídat a nechat odstraňovat závadná videa.
Chtějí tak předejít tomu, aby česká verze směrnice byla přísnější, než jak ji EU navrhla. Samoregulace je lepší a levnější než regulace státním orgánem, prohlašují.
Unijní tvůrci předpisů mají za to, že už je jedno, zda se vysílání šíří televizí nebo internetem. V Česku by rada pro vysílání mohla citelně pokutovat také pořady na netu, pokud obsahují příliš násilné či sexuální scény nevhodné pro děti.
Čeští producenti obsahu pro net a inzerenti se ovšem strachují, že dohled bude zbytečně přísný.
„Násilná restrikce povede k revoltě, zániku médií a úbytku obsahu,“ varovala ve středu v debatě zmíněného Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR) jeho výkonná ředitelka Kateřina Hrubešová. SPIR kritizuje, že český zákon neumožní, aby se podnikatelé samoregulovali, na základě vlastních etických kodexů obsahu a reklamy, a regulátor v podobě rady byl až druhou instancí. Příliš pravomocí radě Dát větší pravomoci radě pro vysílání se zdráhala i nová vláda Jana Fischera, když na konci května nepřijala českou implementaci směrnice. „Důvod odmítnutí byl především ten, že jsme se pozastavili nad rozsahem pravomocí, které by na sebe měla nabalit rada,“ uvedl premiér. „Zdvořile řečeno, jde o omyl,“ napsal ve Strategii Václav Žák, do května šéf rady, „rada by neměla žádnou možnost zakázat komukoli vstup na trh. Pouze by se, v případě porušení zákona, chovala k provozovateli internetové televize stejně jako k provozovateli televize třeba po kabelu.“ „Cílem směrnice je hlavně ochrana mladistvých,“ doplňuje Petra Smolíková, náměstkyně ministerstva kultury, které českou verzi připravuje. V ní by se podle Smolíkové mělo projevit, že evropské právo už v souladu s vývojem technologií považuje za vysílání vše, co má jeho znaky, bez ohledu na to, jakým způsobem se šíří. „Jestli tomu někdo chce říkat regulace internetu, prosím, ale je to regulace televizního vysílání, které se mimo jiné může šířit také prostřednictvím toho, čemu se říká internet,“ podotýká Smolíková.
Směrnice má postihovat také videa na vyžádání, ale prý jen ta vyráběná profesionálně za účelem zisku. „Třeba YouTube se to vůbec týkat nebude,“ říká náměstkyně.
Odpovědnost je hlavně rodičů Česko musí směrnici EU zavést nejpozději v prosinci. SPIR do ní chce prosadit institut samoregulátora, který by řešil jen konkrétní stížnosti a pak vydával jen doporučení. Ne že by dopředu vše sledoval a pak třeba i pokutoval. „Tak je to samozřejmě myšlené,“ uklidňuje Petra Smolíková. Připomíná, že i televizi rada de facto reguluje jen zpětně, na základě stížností od diváků.
Ani rozsáhlá regulace by nesňala odpovědnost z rodičů, míní právník skupiny MAFRA (patří pod ni i LN) Vladan Rámiš: „Není možné posadit osmileté dítě k internetu a spoléhat, že nenarazí na nic závadného. Když to nebude ve videu, přeskočí na chat a tam je může překvapit pedofil. Nehledě na regulaci.“
***
Rada by se k provozovateli televize na netu chovala jako k provozovateli televize po kabelu
