Chtěl jsem se o něm zmínit už dávno. Myslel jsem, že ho v září uvidím při své občasné brigádě v norském kempu pro české rybáře, nakonec jsem tentokrát nejel. Ale když jsem minulou sobotu četl v Orientaci reportáž Jaroslava Rudiše z bývalé NDR, hned jsem si na Wernera vzpomněl. Mohl by být k tomu článku pěknou ilustrací. I když nevím, jestli typickou.
V kempu se octil před dvěma lety, to jsem tam zrovna byl. Asi proto si myslí, že jsem se zasloužil o jeho novou kariéru, což není pravda. Hledal práci, ta se časem naskytla na smetišti nad městečkem. To ironizující označení ovšem budí nesprávný dojem, jde o velkokapacitní sběrný dvůr. Objem odpadu odpovídá blahobytu země, vozí se tam hromady stavební sutě, drobných starožitností i elektrických spotřebičů. Ty se v prosperující společnosti vyhazují, jakmile se spálí pojistka nebo poškrábe víko, a hned se koupí nový.
Werner, jak tušíte, není Nor, ale východní Němec. Je mu kolem padesátky, pochází z Halle nad Sálou, odkud se po německém znovusjednocení vystěhovalo vůbec nejvíc tzv. ekonomických emigrantů. Nejprve pracoval na protějším ostrově v rybárně. Pak ho s rezavými bezdomoveckými vousy a promaštěnými kalhotami poslali k nám. Mluvil tím svým sasíckoanhaltským nářečím, no děs. Holedbání, že v základních rysech umím rozlišit pár rakouských dialektů, si můžu strčit za ucho, tady šlo o holé porozumění. Prostě der Werner. (Platí totiž pro němčinu celou, že před jméno se klade určitý člen, máme-li k tomu člověku bližší vztah. Přemýšlel jsem, jak překladem vystihnout ten rozdíl, a navrhuji, že der Werner je něco jako ten náš Werner.)
Der Werner, ač ve špinavých šatech, je čistý člověk, jakých potkáte málo. Ani netušíte, jak se smetiště změnilo, co tam šéfuje. Takhle nikdy nevypadalo a v celém Norsku takové nemají. Werner má všechno pečlivě roztříděno, všude krásně zameteno. Vše ukládá podle předpisů. Přijímá zboží jen v určené hodiny. Rovná je nakladačem i ručně. Dává bokem, co by se mohlo hodit. Za některý odpad se platí, a když někdo zkouší fikslovat, je Werner nekompromisní. A zakládá si na tom – to mi posledně na jaře, když jsme vyprázdnili druhou lahev slivovice, mnohokrát opakoval –, že si nikdy nenechá v kapse ani korunu. Nejenže na všechno vypíše účtenku, ale ve správcovské firmě odevzdá i všechny peníze za věci, co někomu prodá. A dělá to rád, protože dostal šanci a je vděčný. In vino veritas, takovou upřímnost nezahrajete. Pak mi zpíval jakési písně, plácali jsme se po ramenou a nakonec jsme zjistili, že nejlíp si porozumíme těžce lámanou norštinou. To muselo vypadat!
Už dlouho navrhuji, aby se naše rubrika netýkala jen ztrát v překladu, ale i nálezů. Nejenže jsme se našli v překladu do jazyka, který ovládáme věru zle. Werner našel sama sebe v překládání smetí z nepořádných hald na systematické i ve svém přeložení na stará kolena z Halle do boudy nad fjordem. Podle nejnovějších zpráv si koupil nové šaty, dokonce si prý zajel do Trondheimu k holiči. To já jsem na tom smetišti kdysi našel Andersenovy pohádky v originále, mám je na ozdobu v knihovně. O nových šatech je tam ostatně taky, Keiserens nye klaeder se to jmenuje. Parafrázi v podobě Werners nye klaeder navrhuji zde přeloženou použít jako titulek. Na rozdíl od toho hlupáka císaře je Werner fakt asi má a já mu je přeju.
***
Plácali jsme se po ramenou a nakonec jsme zjistili, že nejlíp si porozumíme těžce lámanou norštinou. To muselo vypadat!
O autorovi| JAN MATTUŠ, překladatel
