ANKARA/PRAHA Co očekávají Němci od svého prezidenta? Vzhledem k jeho spíše ceremoniálním pravomocem mimo jiné to, že bude ve společensky ožehavých diskusích schopný vystupovat jako svého druhu moderátor. Či jinak řečeno jako osoba, která myšlenkově celé debatě udává směr.
Až donedávna v tomto ohledu přitom Christian Wulff příliš nebodoval. To se však teď možná změní. Hlava státu, která je v úřadu teprve několik měsíců, se totiž tento týden vydala na návštěvu Turecka, přičemž dosavadní hodnocení Wulffova vystupování je veskrze pozitivní. Wulff jako vůbec první německý prezident vystoupil v tureckém parlamentu a mimo jiné zde prohlásil, že turečtí přistěhovalci jsou součástí Německa.
Avšak pokud v něm chtějí žít, musejí se naučit německy. „Nikdo se nemusí vzdát své kulturní identity nebo zakrývat svůj původ. Přistěhovalci musí ale respektovat lidskou důstojnost, svobodu vyjadřování, rovnoprávnost muže a ženy a skutečnost, že stát je nábožensky a ideologicky neutrální,“ citovaly agentury Wulffa, který se tak znovu zapojil do nynější horké německé debaty o integraci několikamilionové turecké menšiny.
Zároveň prezident v Turecku dodal, že křesťané v muslimských zemích by měli mít stejná práva veřejně hlásat svou víru a stavět kostely.
Mohl tak narážet na to, že turečtí nacionalisté vnímají křesťanskou menšinu jako potenciální nebezpečí pro jednotu země. Premiér Recep Tayyip Erdogan se sice v minulých letech pustil do některých reforem, s jejich realizací je ale problém. I EU dříve po Turecku, které se uchází o členství v jejích řadách, požadovala, aby vytvořilo podmínky pro neomezenou svobodnou činnost všech náboženských skupin.
Za svá slova si prezident vysloužil chválu z různých stran. „Wulff je prezidentem, který špatnou rétorikou říká dobré věci,“ napsal ještě relativně střídmě list Süddeutsche Zeitung. „Díky, pane prezidente,“ nechal se více unést berlínský Tageszeitung. Wulffova slova chválili jako „chytře vybraná“ i někteří zástupci muslimů v Německu.
Počáteční skepse Wulffovi se tedy nyní zřejmě skutečně podařilo „mluvit Němcům z duše“. Na začátku jeho prezidentování přitom panovala docela velká skepse, zda bude něčeho podobného schopný. Wulff, zvolený do prezidentské funkce 30. června, totiž předtím byl ministerským předsedou spolkové země Dolní Sasko.
Jako člen Křesťanskodemokratické unie (CDU) přitom platil spíše za pragmatického politika, který především dobře ovládá své řemeslo. Rozhodně tedy neměl pověst člověka s velkým intelektuálním rozhledem. I jeho první kroky napovídaly tomu, že nebude schopný svůj horizont překročit. Když v Německu před časem vypukla aféra spojená s kontroverzními výroky bankéře Thila Sarrazina, reagoval Wulff spíše jako běžný politik.
Jeho pomocníci totiž zřejmě vyjednávali o Sarrazinově odstoupení. (Sarrazin nakonec sám požádal o uvolnění.) Podobné manévry se však podle některých názorů neslučují s výkonem prezidentské funkce. Možná i proto byl před časem každý třetí Němec podle průzkumů s Wulffem nespokojený.
I v následné debatě o integraci byl navíc Wulff dlouho spíše pasivní. „Intelektuálního vesla“ se naplno ujal 3. října, kdy v rámci výročí znovusjednocení Německa prohlásil, že islám je stejnou součástí Německa jako křesťanství či židovství. I přes určité nepříznivé reakce mu tak nikdo nemohl upřít, že tón diskuse skutečně určuje. Zda to tak bude i nadále, se teprve uvidí. Čistě věcně totiž Wulff v Turecku řekl přibližně to samé, co jeho prezidentští předchůdci v minulosti.
