Zůstanou studenti na podzim opět doma? Rektoři se bojí nízkého počtu očkovaných |
Chytré telefony jsou už i pro nejmenší děti přirozenou věcí, volný čas na nich tráví hraním her, sledováním videí, brouzdáním po internetu nebo sociálních sítích. Čím dál častěji mobily pronikají i do výuky: když už děti digitální kompetence mají, mohly by je využít i k něčemu „užitečnému“, tedy ke školnímu učení. Ať už jde o kalkulačku, studování map nebo vyhledávání informací na internetu. Mobil začíná leckde fungovat jako malý počítač.
Potíž, že to dříve nešlo, nebyla v dětech, ty s technologiemi umí. U učitelů ale udělal svoje až covid a jím vynucené nasazení moderních technologií. „Dlouho trvající distanční vzdělávání velmi výrazně posunulo dovednosti učitelů s digitálními technologiemi ve výuce pracovat, vznikla řada velmi zajímavých a užitečných vzdělávacích aplikací nebo digitálních nástrojů, a určitě tak stojí za to využít těchto pozitivních zkušeností a možností i v běžné prezenční výuce,“ uvedl Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora České školní inspekce.
Používání mobilů ve školách povoluje či zakazuje ředitel, proto se situace na školách různí. Některé děti je nesmí ve škole ani vytáhnout z tašky, jinde je můžou používat jen o přestávkách, stále více dětí je však může používat jako nástroj pro vyhledávání informací přímo během hodiny.
Víc než vysvětlování dokáže YouTube
Mobil žákům například pomůže během pár minut pochopit to, co by jim učitel musel složitě vysvětlovat. Třeba učňům v prvním ročníku jak vypadá strojní rámcová pila neboli katr.
„Když na mě někdo kouká jako myška z pytle votrub, tak žákům řeknu, aby si vzali telefon, šli na YouTube a zadali katr,“ vypráví předseda Sdružení učňovských zařízení Karel Dvořák, který působí jako ředitel středního odborného učiliště Ohradní v Praze. „Ohromně mi to pomáhá, protože kluci v prvním ročníku opravdu nevědí, která bije. A než bych jim to složitě vysvětloval, tak použijeme mobil. Vidí to na vlastní oči,“ vysvětlil Dvořák.
Ve zbytku hodiny však žáci používat mobily nesmějí, aby s nimi nerušili, nebrouzdali po internetu nebo nehráli hry. Učitel tedy musí vymezit čas pro danou aktivitu s mobilem a určit, kdy je přípustný, a kdy není.
Specifika učení pod širým nebem i badatelsky orientovaná výuka. Prvostupňová učitelka sleduje trendy |
Každý žák by jistě souhlasil, že je mobil dobrým pomocníkem při psaní testů, byť v mnoha případech pomocníkem tajným. Na některých školách ale může být dokonce povolený jako vyhledávací nástroj. „Pokud není test založen na zkoumání encyklopedických znalostí, proč by děti nemohly používat mobily? Součástí testu může být, aby si informace vyhledali. Otázka pak ale nesmí znít, aby něco vyjmenovali. Musí to být úvaha s využitím faktů, které dítě najde na internetu,“ vysvětlil bývalý předseda Asociace ředitelů základních škol Michal Černý, který nyní pracuje na ministerstvu školství.
Na pražské Masarykově základní škole, kde Černý býval do prázdnin ředitelem, mobily ve výuce podporují. Jiná pravidla však platí o přestávkách, kdy mají děti mobily zakázané, protože to podle Černého nedělá dobrotu. Mohlo by se totiž stát, že by žáci seděli na místě, koukali do mobilu a nepěstovali vzájemné vztahy v kolektivu.
Odpovědi ve slovním mraku
Pro oživení výuky povoluje žákům telefony jako pomůcku i učitel chemie z pražského gymnázia Arabská Adam Škapa. Na začátku či na konci hodiny používá aplikaci Mentimeter. Na počítači zadá otázku, žáci pak přes mobil buď hlasují, odpovídají na otevřené otázky nebo při brainstormingu spolutvoří takzvané slovní mraky, to znamená, že se zobrazí různě vedle sebe na jednom místě odpovědi, které žáci zadají přes telefon. Otázka například může znít: Co vás napadne, když se řekne atom? Ve slovním mraku se pak vedle sebe zobrazí odpovědi jako jádro, elektron, proton, hmota, částice a podobně.
Při výuce se Škapovi osvědčil také grafický editor Notability na tabletu, který používá jako e-tabuli. Žáci tak v reálném čase vidí, jak kantor kreslí schémata, grafy a píše poznámky. Tablet by podle něj mohli využívat i samotní žáci a pracovat na něm třeba s digitálními učebnicemi. Odpadlo by tak i nošení těžkých učebnic ve školních batozích, ve kterých školáci tahají na zádech až několik kil.
„Takže moje vize? Jeden tablet pro všechny předměty. Jediné, co bude žák dělat, že si u penu (elektronické tužky – pozn. red.) bude vyměňovat cool barevné držáky,“ uvedl Škapa. „Jako učitel jsem nadšený, když teď přijdu do třídy a tam je pět studentů, kteří tablet začali používat. A používají ho lépe než já,“ raduje se.
Na soukromé základní škole Sofia School v Jirnech sice mobily ve výuce nepoužívají, každému dítěti však škola zapůjčila notebook. A to už od druhého pololetí první třídy, kdy se naučí číst a psát, což jsou schopnosti, které školák potřebuje k používání technologie k výuce. Notebook můžou žáci využít v každém předmětu, pokud je potřeba a hodí se to. Nestráví na nich celou vyučovací hodinu, ale jen čas určený dané aktivitě.
Vysvědčení: méně oslav a víc jedniček. Pomohla píle, benevolence a někdy i švindlování |
„Učili jsme se o našem okolí, žáci měli za úkol vyhledat, jaké řeky tudy protékají. Už od malička je učíme, aby vyhledávali informace na internetu a potom je zpracovávali,“ řekla ředitelka školy Danuše Svobodová. Přiznává, že se krok s notebooky pro každého žáka vyplatil právě i během distanční výuky. Děti si je vzaly domů a mohly bez problémů pracovat.
Zároveň však upozorňuje, že výuka za pomoci notebooku se liší od aktivit, které děti s technologiemi stráví ve svém volném čase. „Děti se musí s notebookem naučit pracovat, jak se má. To, že mají doma notebook a hrají na něm hry, to je věc druhá. Takhle to ve škole není, ve škole mají notebooky na práci,“ zdůraznila Svobodová.
Prim má hrát kritické myšlení
„Digitální technologie mají na rozvoj kvality vzdělávání velmi pozitivní vliv, ale samozřejmě je potřeba umět je do výuky efektivně integrovat,“ uvedl Andrys. Digitální kompetence a informatické myšlení chce do školství prosadit loni schválená Strategie 2030+, na níž navazují i revize rámcových vzdělávacích programů. Primární učební metodou nemá být jen prostý výklad faktů, které si děti zapíší do sešitu, naučí se je, a když je pěkně odříkají u tabule nebo napíšou v testu, dostanou jedničku. V některých případech se kantoři samozřejmě bez výkladu neobejdou, prim by ale měla hrát badatelská činnost, při které žáci zapojují kritické myšlení a k výsledkům se doberou sami. Proto chce ministerstvo školství zapojit do výuky i více projektové činnosti.
„I k využívání digitálních technologií ve výuce je však třeba přistupovat v přiměřeném rozsahu, vnímat riziko vzniku závislostí a respektovat věk dětí i stádium jejich psychického, fyzického a osobnostního vývoje,“ apeluje Andrys. „Jinak řečeno, nejde o kvantitu, ale spíše o kvalitu práce s digitálními technologiemi ve školách,“ shrnuje.
