Spíš než o jakostní víno jde o směsku nejrůznějších chutí a vůní.
Těžko říci, jestli Bobule měly potenciál být opravdu povedeným filmem. Spíš ne, chyba se stala hned někde na začátku. Bobule jsou typický produkt křečovité situace v české kinematografii: mecenáš nabídne peníze na koprodukci a za to očekává, že mu film udělá dobrou službu, tedy že bude fungovat jako devadesátiminutová reklama na jeho produkt.
Z takového zadání by nevykřesal dobrý film ani Spielberg, natož debutant Tomáš Bařina. Přitom kdo viděl Bařinovy studentské snímky, mohl právem čekat, že se uvede jako talentovaný tvůrce, který má cit pro filmovou poetiku a pokouší se i něco říci. To první se můžeme domýšlet, to druhé ve filmu prostě není.
Bobule netrpí arogantním neumětelstvím jako (jiná letní komedie) Poslední plavky ani rezignovanou machou jako (jiná moravská komedie) Svatba na bitevním poli. Někde v dálce lze tušit cosi jako příslib, který člověka nenechá nad Bobulemi jen tak mávnout rukou. O to větší pak ale může být deziluze z filmu, protože tolik zmarněných nadějí se hned tak nevidí.
Devadesátiminutový reklamní spot na moravské vinařství je maskován komediální moralitou o napraveném podvodníčkovi. Oni jsou vlastně dva - Honza (Kryštof Hádek) prodává cizí byty a Jirka (Lukáš Langmajer) mu připravuje půdu balením slečen. Jako dvojice ale vlastně nefungují, příběhem, a tedy i nějakým vývojem projde jen Honza, Jirka se s ním jen tak sveze, aby byla legrace a Honza měl sparing partnera.
Hoši se uklidí na moravský venkov do chalupy Honzova dědečka (Lubomír Lipský), jenže co mělo být „pouhým“ útěkem před zákonem, vykrystalizuje v objevování „hodnot“ skutečného života. Zatímco děda tráví vysněnou dovolenou v Argentině, Honza s Jirkou svádějí na moravské vsi souboj s burčákem, zloději hroznů a místními děvčaty (svobodnými i provdanými).
Film se jako houpačka komíhá od komických situací k poetickým scénám, od lacině inscenovaných vtípků k moralizování. Výsledek se ovšem nespojuje v homogenní tragikomický film, ale zůstává viset někde ve vzduchu v útržcích docela půvabných sekvencí, ale (hlavně) jalových scén, v nichž bodří Moraváci hostí naivní Pražáky „archivním burčákem“, dvojice blbých policajtů se pokouší o groteskní humor a na pozadí propagačních záběrů na vinařskou oblast se vedou řeči o vlašáčku a müllerku.
Jako by to nestačilo, je celý příběh připepřen inspirací odkazující k případu falešného poslaneckého asistenta, který za státní peníze s úspěchem kupoval letenky do celého světa. A pak jsou tu také scény jako vystřižené z filmu Ridleyho Scotta Dobrý ročník. Tahle výpůjčka - včetně flashbacků, v nichž hlavní hrdina vzpomíná na dětství s dědou v malebné náruči venkova - je takřka nehorázná a spoléhat na to, že Dobrý ročník nebyl zrovna divácký hit, je naivní.
Jenže tu a tam problesknou momenty, kdy si uvědomíme, že nám není trapně jako při sledování jiných domácích filmových pokusů. Občas prosvitne režisérská obratnost a cit pro poetiku a na chvíli zapomeneme na to, jak je celý příběh vycucaný z prstu, jak se nedaří sladit herecký ansámbl a jak Kryštof Hádek už zase hraje ve filmu, který není zdaleka tak dobrý jako on. Bobule se nepovedly, protože se prostě povést nemohly, ale navzdory všem lapsům je v nich něco, co napovídá, že příští Bařinův film by snad nemusel být tak marný.
***
HODNOCENÍ LN ***** Bobule
ČR 2008 Scénář: Rudolf Merkner, Tomáš Bařina Režie: Tomáš Bařina Kamera: Martin Preiss Hudba: Hynek Schneider, James Harries, Richard Krajčo Hrají: Kryštof Hádek, Lukáš Langmajer, Tereza Voříšková, Lubomír Lipský, Václav Postránecký, Tomáš Matonoha, Miroslav Táborský a další Distribuce v ČR: Bioscop Premiéra: 27. 3. 2008
