Na samém severozápadě Alp, na dohled Ženevského jezera se rozkládá jedna z největších lyžařských oblastí -Portes du Soleil (650 km sjezdovek, zasahujících částečně do Švýcarska). Navzdory nižší nadmořské výšce má velmi dobré sněhové statistiky, je tzv. srážkovým návětřím. Směrem na jih k Mont Blanku se rozkládá v obdobných výškách Flaine se svou sítí 250 km tratí. Poté se již velmi strmě zdvihá hřeben Mont Blanku, přičemž zdejší ostré svahy a mohutné zalednění vytváří excelentní podmínky především pro náročnější freeridery.
Západně od Mont Blanku se na krotších zalesněných kopcích rozkládá Megéve a jeho souputníci v oblasti zvané Evasion Blanc. Dále na jih se zařezává mohutné údolí Isere, které je východiskem do nejvýznamnějších středisek - Tři údolí, Les Arcs, Val d’Isere či Tignes. Masiv Vanoise, skýtající mohutné a vysoko položené svahy, se díky jeho terénní příhodnosti podařilo ověnčit stovkami kilometrů tratí.
Jižně odtud leží další hluboké údolí Maurienne, nesoucí na první pohled menší střediska La Norma, Aussois či Val Cenis, ale i solidně rozsáhlé Valmeinier-Valloire se 150 km tratí. Jihozápadním směrem se pak nacházejí další dvě obří střediska Alpe d’Huez (třítisícový masiv Grande Rousses) a Les 2 Alpes (pod čtyřtisícovou La Meije).
Jižně odtud prochází klimatická hranice, která zhruba odděluje severní a jižní, středomořštější Alpy. Hned za ní leží pod čtyřtisícovým masivem Ecrins gigant Serre Chevalier s 250 km sjezdovek a již patrným vlivem jihu (architekturou, počasím i celkovou atmosférou). Čím dále na jih postupujeme, tím citelněji vysokohorský charakter slábne, hory jsou zaoblenější a přibývá modřínů a jižních prvků vůbec. Nejjižnějším lyžařským velikánem je se 180 km sjezdovek Risoul-Vars.
Vysokohorská poloha nejvýznamnějších středisek zajišťuje až do začátku dubna trvanlivý, velmi kvalitní sníh a většinou i jeho dostatek, přesto je začátek sezony ve Francii méně spolehlivý než jinde. Kamenitý podklad sjezdovek se bez vyšší vrstvy sněhu neobejde. Málokteré středisko také otevírá dříve než v polovině prosince.
V top střediscích je po modernizační vlně posledních deseti let komfort lanovek na úrovni 21. století (Tignes, Val Thorens), v některých okrajovějších střediscích jsou naopak běžné pomalejší sedačky či pomy (Risoul). Překvapuje malé množství sedaček s plexisklovým krytem. Celkově je žádoucí se naladit na ležérnější notu, Francouzi rozhodně nejsou puntičkáři.
Prostorově úsporné apartmány a studia ve velkých rezidenčních komplexech jsou poplatné době vzniku (60.-70. léta minulého století), poněkud lidštější a pohodlnější bydlení nabízejí střediska projektovaná později (od 80. let dál), jako jsou Valmeinier nebo Risoul, kde jsou rezidence obležené dřevem, nižší a útulnější. V posledních letech pak probíhá rekonstrukce mnoha komplexů v prostornější byty a přistavují se i zcela nové rezidence a hotely. Součástí běžné výbavy francouzského apartmánu je vana, myčka, odstředivka na salát a samozřejmě přímý vstup na sjezdovku.
Gastronomie je velké, i když poměrně drahé lákadlo Francie. Kromě typických, až obřadních pokrmů jako raclette nebo fondue si můžete dát na sjezdovce i méně gurmánský, ale vydatný mletý řízek nebo tartiflette.
