Současná ruská ekonomika jen částečně odpovídá Gajdarovým představám o moderním tržním hospodářství, i když ve svém vůbec posledním rozhovoru, který dal v listopadu opoziční Nové gazetě, prohlásil: „Přes všechny výhrady v Rusku přece jen existuje tržní ekonomika“.
Mezi hlavní Gajdarovy výhrady patřila kritika státních korporací, stále většího zasahování státu do ekonomiky a prolínání byznysu se státními strukturami. Právě po nástupu Vladimira Putina k moci v roce 2000 stát začal zásadně zasahovat do ekonomických procesů. Gajdar několikrát vyslovil nesouhlas s tím, že státní úředníci řídili oficiálně či stínově obrovské, většinou energetické korporace.
Za další vážný prohřešek proti „svým“ reformám Gajdar považoval zvýhodňování domácích firem před zahraničními investory. Bylo to podle něj vážné porušování čestného souboje, který odrazuje západně vychované investory a domácí firmy nemístně „hýčká“. Právě v bitvách o lukrativní naleziště ropy a plynu byl často zásahem „shora“ vítězem vyhlášen státní gigant Gazprom či další firmy řízené blízkými spolupracovníky premiéra Vladimira Putina.
Privilegování známých a příbuzných, korupce, trestání nepohodlných s pomocí manipulace soudů, to vše bylo podle Gajdara obrovskou brzdou ekonomického rozvoje v Rusku. Podle něj bylo rozdělení rolí ve státu jasné a strohé: „Podnikatel zajišťuje ekonomický růst, stát hájí pořádek, zákon, stará se o obranu země a sociální podporu potřebných občanů.“ Podle Gajdara se dnešnímu ruskému vedení vůbec nedařilo rozdělení úkolů ve státě dodržet.
Přes ostrou kritiku Gajdar pokládal současný systém v Rusku za lepší než sovětský. Obával se sice reprivatizace, která by byla opakem jeho privatizačních snah z počátku 90. let, ale nevěřil v návrat k „levičáckým“ praktikám. I přílišné zasahování do cenové politiky ho znepokojovalo - byl zastánce absolutní liberalizace cen.
***
„Přes všechny výhrady v Rusku přece jen existuje tržní ekonomika.“
O autorovi| Autorka je spolupracovnicí LN
