Nový nejvyšší státní zástupce měl třikrát v životě velké štěstí. Když mu bylo třicet, dostal se na Nejvyšší státní zastupitelství. O rok a půl později zasedl v Eurojustu.
V osmatřiceti se stal nejvyšším státním zástupcem.
Nikdy nic neřídil, nikdy se nezapletl do žádného domácího sporu a nikoho nedráždí. Osmatřicetiletý Pavel Zeman se vrátil domů po skoro sedmi letech služby v Eurojustu a postavil se do čela Nejvyššího státního zastupitelství. Na práci skoro dvou tisícovek státních zástupců má dohlížet ve chvíli, kdy je státní zastupitelství ještě stále rozhádané kvůli sporům o „justiční mafii“.
Sedm let v haagském „exilu“ považuje za svoji přednost i sám Zeman a tvrdí, že nemá naprosto žádné politické konexe: „Své známé mám v odborné oblasti, mezi státními zástupci, soudci. S politiky jsem skutečně do styku nepřicházel.“ To se podle něj týká i dalšího Plzeňana – ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila z ODS, který si ho do čela státních zástupců vybral. A podle Zemana to tak má zůstat i nadále. „Je nutné si vymezit jasné hranice. To znamená, že jestliže se budu mít s nějakými politiky sejít, tak to musí být nad určitou problematikou státního zastupitelství. Nesmí se jednat o žádnou konkrétní kauzu,“ vysvětluje.
S Ivem jo, a s Renatou ne Stejně vehementně Zeman tvrdí, že je a zůstane nezaujatým pozorovatelem i ve sporech mezi státními zástupci. Hned v prvních několika dnech po svém nástupu se však jednoznačně postavil za odpůrce své předchůdkyně Renaty Vesecké.
Po páteční rezignaci Mileny Hojovcové z postu vrchní státní zástupkyně v Olomouci ji okamžitě spolu s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem nahradil Ivem Ištvanem. Ten přitom dříve olomoucké žalobce řídil, ale kvůli kritice postupu Vesecké v kauze Čunek ho nahradila právě Hojovcová. Stejně symbolické je i další Zemanovo rozhodnutí – učinit jedním se svých dvou náměstků Igora Stříže. Ten dělal v minulosti náměstka Ištvanovi, po jeho odvolání sám rezignoval. „Jejich profesní zdatnost a morální integrita je nezpochybnitelná,“ vysvětluje Zemanova mluvčí Helena Markusová.
Kromě Stříže si ovšem Zeman přivede někoho dalšího jen stěží. Vesecká totiž před svým odchodem naplnila na Nejvyšším státním zastupitelství veškerá tabulková místa. „To není nic, nad čím by měl člověk bědovat nebo to kritizovat. To je prostě fakt a s tím se musí vedoucí pracovník vyrovnat,“ říká Zeman lakonicky.
Pomníček v Americké ulici Zeman se narodil v listopadu 1972 v Plzni. A do Plzně se také vrátil hned poté, co v Praze vystudoval práva a politologii. Hned po škole se tady stal státním zástupcem a začal pracovat na Okresním státním zastupitelství Plzeň-město. Na své případy z té doby si aspoň podle svých vlastních slov nevzpomíná: „Byla to taková běžná praxe, deníček si nevedu.“ Z jeho plzeňských dob lze přesto dohledat pár případů, na kterých se podílel – to už ale po pěti letech povýšil a přešel na Krajské státní zastupitelství v Plzni.
Nejznámějším z nich je nepochybně případ dvojnásobné vraždy v plzeňské Americké ulici. V sobotu 19. ledna 2002 dopoledne vešel do zlatnictví na Americké třídě vrah a po chvíli prostřelil hlavu šestadvacetileté prodavačce. Na útěku stačil ještě smrtelně zranit sedmapadesátiletého muže, který se mu postavil do cesty. Případ se stal okamžitě mediálním hitem, policii ale trvalo jedenáct měsíců, než chytila lupiče Martina Koryčánka, o kterém si myslela, že vraždil.
Dlouho to vypadalo na velký úspěch a Krajský soud v Plzni také nezaváhal: dal Koryčánkovi v listopadu 2004 za dvojnásobnou vraždu doživotí. Vrchní soud ovšem Plzeňanům radost zkalil. O pouhé čtyři měsíce později prohlásil důkazy – především pachovou stopu z klobouku, který měl střelec při vraždě na sobě – za nepřesvědčivé a Koryčánka podezření z vraždy zprostil. „V Plzni prostě potřebovali najít vraha. Nemyslím ale, že by to byla chyba státního zástupce, to spíš policie,“ míní pražský advokát Kolja Kubíček, který se na Koryčánkově „záchraně“ spolu se svojí spolupracovnicí Klárou Slámovou podílel. Případem se ze začátku zabýval právě Zeman, ještě před koncem roku 2002 ovšem přešel na Nejvyšší státní zastupitelství a v době obou rozsudků nad Koryčánkem již dávno seděl v Haagu. Tažný kůň a nečitelný rutinér Minimálně třikrát v životě měl Zeman mimořádné štěstí. To je sice fakt, nijak ale nesnižuje jeho schopnosti. Poprvé na konci roku 2002, když si ho k sobě z Krajského státního zastupitelství v Plzni vytáhla tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, respektive její náměstek a šedá eminence úřadu Jaroslav Fenyk. „Detaily vám povídat nemohu, důležité byly jeho jazykové schopnosti,“ vysvětluje Fenyk, proč Zeman začal zničehonic pracovat v mezinárodním odboru Nejvyššího státního zastupitelství.
Podobně mluví i advokát Radek Ondruš. Ten byl na Nejvyšším státním zastupitelství v době, kdy Zeman nastoupil, pak se ale pohádal s tehdejší šéfkou úřadu Marií Benešovou a v červnu 2005 ze státních služeb odešel. „Nic bych v tom nehledal. Potřeboval se prostě někdo na mezinárodní odbor. Někdo, kdo bude dělat – politiků a výstavních koní tam byla spousta, tahoun ale žádný,“ vzpomíná Ondruš. Zeman se mu do paměti zapsal jako „naprosto nečitelný“ rutinér: „Dělal spisovou agendu tak, jak měl, a nikdy s ním nebyly žádné potíže.“
Druhý zásah shůry přišel v květnu 2004, kdy se Zeman stal v jedenatřiceti letech historicky prvním delegátem Česka v Eurojustu – organizaci, která zajišťuje justiční spolupráci mezi zeměmi Evropské unie. I tady aktivní znalost jazyků hrála nejspíš dominantní roli. Starší a zasloužilejší kolegové se totiž mohli sotva pochlubit tím, že se domluví anglicky, německy a francouzsky.
Také v Haagu Zeman pomáhal řešit několik známých případů – například zatčení uprchlého vraha Romana Čabrady ve Francii nebo vydání Barbory Škrlové z Norska do České republiky. Mimoto spolupracoval s ministerstvem spravedlnosti na zatím neúspěšném pokusu o vydání Radovana Krejčíře z Jihoafrické republiky.
Třetí překvapení čekalo na Zemana letos. Nejdřív ho ministr Pospíšil navrhl na nejvyššího státního zástupce a pak se na něm tři rozhádané vládní strany dokázaly shodnout.
