Ministr školství předával ceny pěti vynikajícím
studentům a čerstvým absolventům vysokých škol. Mimořádné individuality – uznávali všichni přítomní včetně prezidenta Akademie věd. Na prahu kariéry mají za sebou zajímavé vědecké výsledky, uznávané doktorské práce (přirozeně v angličtině), spoustu vystoupení na mezinárodních odborných fórech. Jak ráda bych o každém z nich napsala do novin story! Kvůli tomu jsem na to udílení cen vlastně šla. Jenže na co lapit čtenáře, když ty jejich oceněné práce nesou názvy jako „identifikace parametrů nelineárních mechanických modelů.“ S tím je těžké probojovat se do novin, natož na obrazovky. Daleko těžší, než když člověk třeba najde v housce švába. To pak stačí zavolat do Novy a publicita je okamžitá. A v hlavním vysílacím čase.
Při příštích přijímacích zkouškách na střední školu se očekává zmatek. Jeden mail, který mi přišel, to vidí následovně: „Ve městě jsou tři střední školy (gymnázium, lyceum a obchodní akademie) a celkem 90 uchazečů o studium. Každá škola přijímá 30 žáků. Zájem je při třech přihláškách rovnoměrný a teoreticky by všichni mohli být uspokojeni bez přijímacích zkoušek. Ve skutečnosti však rodiče využijí možnosti a pošlou vyplněné formuláře na všechny školy. Každá z nich tak obdrží 90 přihlášek od všech uchazečů z města. Přitom každá přijme 30 nejlepších. Problém je, že to budou stejní nebo téměř stejní žáci. Asi 20 žáků bude přijato na všechny školy, 20 na jednu nebo na dvě, zbývajících 50 žáků nebude přijato na žádnou. Přitom dvě méně preferované školy budou poloprázdné a u poloviny rodin zavládne zděšení, protože po prvním kole nebudou děti přijaty ani na jednu školu. I když podaly tři přihlášky. Ve druhém kole proto pravděpodobně znepokojení rodiče podají opět více přihlášek (tentokrát na dvě zbývající nenaplněné školy), což ale způsobí stejný efekt.“
Co na to říct? Snad jedině, že prostě máme, co jsme prostřednictvím poslanců chtěli. Ministerstvo školství radilo spokojit se v prvním kole se dvěma přihláškami. Ale co, ono si to časem bezpochyby nějak sedne. (To nemyslím ironicky.) Časopis Time radí, jak vychovávat děti narozené v bohatých rodinách, aby z nich nevyrostli omezenci. Ono se to nezdá, ale nejde o snadnou věc. Učte své dítě střídmosti, když kupujete ocelárny! Například takový Lakšmí Mittal se bojí, že bohatství může děti úplně zkazit, a Bill Gates dokonce prohlašuje, že dá své miliardy radši na charitu než svým třem dětem. Odborníci ale kupodivu bohatým rodičům nedoporučují, aby nedávali dětem peníze. Právě naopak. Říkají dejte jim omezenou sumu, ať se učí s ní hospodařit. Dávejte na charitu, a jakmile děti vyrostou, žeňte je pomáhat chvíli třeba v Africe.
Navrhuji, aby školy věnovaly větší pozornost etice a morálce. Nikoliv však z hlediska chování, ale mluvy. Obrat „z hlediska etiky a morálky“ slýcháme téměř denně. Zní vznešeně. Když si ale slovo „etika“ přeložíme do češtiny, dostaneme „teorii morálky“. Oblíbený obrat „z hlediska etiky a morálky“ tedy neznamená nic jiného než „z hlediska teorie morálky a morálky“. Pěkná blbost, což? Ale schválně, všímejte si, co vážených lidí si v ní libuje.
O autorovi| radka.kvackova@lidovky.cz
