Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Z knižních hvozdů

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Pozítří se v příloze Orientace dozvíte výsledky vánoční ankety tohoto listu Kniha roku. Jsem na ně opět velice zvědav a napjat, jako jestli Plzeň na jaře vyhraje fotbalovou ligu. Na kom se úradek hlasujících shodne? Který pak svazek, jenž mi unikl, objeví, jako loni vítězného Josefa Kostohryze? Opět nyní prozradím, jaké tituly jsem s těžkým srdcem do finále nenominoval, ač by si to zasloužily. Z hygienických důvodů před závorku dávám bestseller pí Paroubkové a Graclíkovu a Nekvapilovu adoraci Jiřiny Švorcové.

Z domácí prózy mě letos nejvíc zaujal debut zpěváka Ivana Hlase Za barevným sklem, Pravidla směšného chování Emila Hakla a epitaf Jana Balabána Zeptej se táty. Potěšitelně rostou potřebné studie o normalizaci, viz sborník Tesilová kavalérie o tehdejších popkulturních obrazech, Byl to jenom rock’n’roll? Miroslava Vaňka, zabývající se hudební alternativou v komunistickém Československu, a dílo Petra Blažka a Filipa Pospíšila Vraťte nám vlasy o prvních máničkách, vlasatcích a hippies tamtéž. A z poezie oslnivý objev Básně Jiřího Černohlávka.

Angloamerická oblast slynula přepestrou nabídkou, z níž musím vyzdvihnout Velikonoční průvod a Dobrou školu Richarda Yatese, Jezdce z ulice sv. Urbana Mordecaie Richlera, zaručeného Cormaca McCarthyho a Města na planině, Olive Kitteridgeovou Elizabeth Stroutové, dojemného Homera a Langleyho E. L. Doctorowa a jeho Povídky o skvělé zemi, Klub mrtvých otců a Poslední rodinu v Anglii Matta Haiga, Zlodějku knih Australana Markuse Zusaka, Sezonu v pekle Ira Petera Murphyho, Neobyčejného čtenáře Alana Bennetta a nový výbor Flannery O’Connorové Dobrého člověka těžko najdeš. Mocné zážitky z evropské literatury mi poskytl Španěl David Trueba a Čtyři kamarádi, Amberville Švéda Tima Davyse, konečně představená laureátka Nobelovy ceny Herta Müllerová a zejména její Cestovní pas, Vyvrhelové Rakušanky Elfriede Jelinekové, sebezničující deníky Cesare Paveseho Řemeslo života, černohumorná zpověď otce dvou postižených dětí Francouze Jeana-Louise Fourniera Kam jedeme, tati? a Šedé duše Philippa Claudela. Letos zesnuli dva velcí autoři, Portugalec José Saramago se rozloučil geniální prózou Slepota, Harry Mulisch nám zanechal gigantické Objevení nebe.

Skvělými reprezentanty Jižní Ameriky pro mne byli fantastický Brazilec Ignácio de Loyola Brandao a Zero a eseje Mexičana Sergia Pitola Umění fugy. Soudruzi z východní Evropy také nespali a dali nám výtečná počtení Tučňák a smrt Ukrajince Andreje Kurkova, Klid Maďara Attily Bartise, Mise Londýn Bulhara Aleka Popova, povídky Děs a velký výdaje Chorvata Roberta Perišiče či Café Hyena Slovenky Jany Beňové.

Nemohu opomenout globalizační tvůrce, jako je Bengálka Jhumpa Lahiriová s Nezvyklou zemí, alžírský Francouz Jean-Marie Blas de Robles s bichlí Tam, kde jsou tygři domovem, či anglicky píšící Holanďan Michel Faber a Evangelium ohně.

A coby nejlepší krimi roku vidím román Irky Tany Frenchové V lesích. Tak se ve hvozdech předvánočních knižních nákupů neztraťte.

Autor: